Ondřej Mužík, David Jaroš a Jiří Fabík se do nitra Asie nevydali jen za dobrodružstvím. V cíli předají žákům jedné z mongolských škol dar v podobě učebních pomůcek. Prozatím však trojice brněnských vysokoškoláků na palubě sovětského vozítka křižuje pouště za Kaspickým mořem.

První zápis v internetovém deníku výpravy popisuje hned první den, který posádka strávila v Bratislavě. Odtamtud se vydává na Balkán. Zatím je jen dvoučlenná, Jiří Fabík se k ní přidá až v Ázerbajdžánu.

V Bulharsku expedici v originálním vozidle překvapí silná konkurence. „V Sofii je lada na každém kroku. V centru města jsme ale našli i tramvaje značky ČKD a na jedné z hospod logo Starobrna,“ líčí zážitky hlavní kronikář expedice Mužík.

Další špendlík v cestovní mapě výprava zapichuje v Turecku. „Přes dokonalou jazykovou bariéru nás v Istanbulu uctili tureckým čajem,“ začíná Mužík popis cesty Orientem.

Po vyčerpávajícím přejezdu pohoří Kačkar výprava vyráží do Gruzie a odtam na ázerbajdžánskou hranici. Vstup do země provází problémy. „Vojáci studují můj pas. Jejich dotěrnost nezná mezí, ale po půlhodině mě pouští dál. Davida ne. Zpoza brány sleduji, jak putuje do kanceláře, kde z něj oficíři mámí nesmyslné poplatky. Nebo spíš úplatky,“ říká Mužík.

I přesto se dvojice shledá šestého července v Baku s chybějícím členem expedice. Poslední zápis do virtuálního deníku cesty vkládá Fabík v Turkmenistánu. Mezi posádkou lady a školou v mongolském Bulganu v té chvíli leží ještě několik tisíc kilometrů prašných asijských silnic.