Lajkování a klikání. Nářečí pomalu vytlačují nové výrazy z angličtiny

Přes západní a střední část Moravy se táhne takzvaná středomoravská nářeční skupina. „Starší název hanácká nahradili jazykovědci v třicátých letech dvacátého století. Ten nový lépe odpovídal tehdy už zavedeným názvům jako českomoravská nebo středočeská nářečí," vysvětlila Zuzana Hlubinková z Ústavu pro jazyk český v Brně.

Názvy, které zmínila, jsou zase spojené s Vysočinou. „Například mluva Třebíče se řadí k českomoravské nářeční podskupině. Setkávají se v ní české a moravské nářeční prvky. Město tvoří izolovaný ostrůvek ve středomoravském nářečním okolí," uvedla kolegyně Hlubinkové Petra Přadková.

Výsledek je zajímavý rozdíl mezi mluvou lidí z Třebíčska a přímo z Třebíče. Zatímco člověk z okolních vesnic si večer po práci odpočl, v Třebíči si vodpočnul nebo vodpočál. „Výrazné rozdíly se ale postupně vytrácejí. Obě skupiny se navzájem ovlivňují," sdělila Přadková.

K mizení nářečí přispívají podle odborníků změny společenských a ekonomických podmínek. „Mezi ně patří stěhování lidí, přístup k vyššímu vzdělání, možnosti cestování a v poslední době zejména vliv médií," řekla Hlubinková.

Podle ní platí, že na Moravě zanikají nářečí pomaleji než v Čechách. „Nelze to tvrdit obecně, ale nářečí se užívá při každodenní komunikaci v rodinném kruhu zejména mezi nejstaršími obyvateli střední a východní Moravy a Slezska. Nářečím tam navíc mluví i střední a v menší míře i mladá generace," prohlásila odbornice.

Důvod prý leží v historii, která se v jazyce vždy zásadním způsobem odrážela. „Čechy měly jediné výrazné administrativní, kulturní a hospodářské centrum. Na Moravě bylo takových center hned několik, kromě Brna to byla i Olomouc, Kroměříž a později i Ostrava. Jednotlivá centra mezi sebou spíš soupeřila, komunikace mezi regiony byla velmi omezená. Proto se na Moravě nářeční rozdíly víc zachovaly," konstatovala Hlubinková.

S největším městem Jihomoravského kraje se kromě středomoravského nářečí pojí i zvláštní řeč, kterou zpopularizovala brněnská bohéma šedesátých let a zejména lidé kolem siláka a recesisty Franty Kocourka. „Hantec se vyvinul z brněnské mluvy ovlivněné tím, že ve městě žilo mnoho Němců. Když se slova namíchala tak, že měla německý základ a české koncovky, rozuměly tomu obě skupiny lidí," objasnil odborník na hantec Honza Hlaváček.

Dodal, že do pozdějšího slangu brněnské spodiny pronikly i výrazy z vídeňského podsvětí. „Později v šedesátých a sedmdesátých letech vznikla hantýrka, tedy hantec, a stal se jazykem brněnské bohémy soustředěné kolem lidí od kumštu a proniká i do akademických kruhů," uvedl Hlaváček.

Další odlišný typ mluvy mohou lidé slyšet na jihovýchodní Moravě na takzvaném Slovácku, kam patří Hodonín a okolí. „Slovácko má zajímavou pozici. V této oblasti se prolínají moravskoslovenská a středomoravská nářečí," přiblížil etnograf, historik a vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích František Synek.

Do východomoravské nářeční skupiny, k níž náleží Slovácko, patří například i nářečí dolské. „Kroj uš tu upadá. Aňi stárci uš tu nésú," mohou slyšet lidé například v Želeticích na Hodonínsku. I tam ale podobné věty z pamětí lidí mizejí. „Už jen málo lidí dnes mluví nářečím správně. Lidová mluva jako významný znak naší národní identity se vytrácí už přibližně od zrušení nevolnictví v roce 1781," připomněl Synek.