Vlastnit díži k umývání byl mimořádný přepych, a pokud se chtěl člověk ponořit do jiné vody než potoční, zbývala mu jediná volba, lázně. Ještě na počátku minulého století byla i v Brně tradice veřejných koupelí velmi silná. „První lázně jsou v Brně zmíněné v polovině třináctého století. Věrohodně doložené jsou pak z roku 1351. Ty se nacházely na rohu ulic Veselá a Česká a nesly název Domus Balneum. Jsou jim totiž vyúčtovány daně v takzvané Knize městských počtů,“ vysvětlila historička z Muzea města Brna Dana Olivová. Lazebnictví ale nemělo v minulosti ve všech zemích na růžích ustláno. Zikmund Winter uvádí v knize Dějiny řemesel fakt, že například Pařížské právo se o lazebnících vyjadřovalo pozitivně jako o ochráncích těla, zatímco v italském Janově bylo toto řemeslo považováno „za pokolení lehkého svědomí“ a lazebník se nesměl stát konšelem. U nás se lazebnictví těšilo oblibě. V padesátitisícové Praze čtrnáctého století se k řemeslu hlásilo čtyřicet sedm mistrů. O Brně podobné záznamy neexistují a tak se můžeme pouze dohadovat, kolik jich v osmitisícovém městě skutečně bylo. Největšího rozmachu dosáhly lázně v Brně s rozvojem průmyslu. Počet lidí narůstal a s ním i potřeba se koupat. Ještě v roce 1928 připadalo na jedenašedesát tisíc brněnských bytů pouze čtrnáct tisíc koupelen. Městská rada proto nechala v roce 1905 přebudovat objekt vodárny poblíž Nových sadů na lidové sprchové lázně. Ty však po čase přestaly dostačovat a město se rozhodlo je zdokonalit. „Architektonickou soutěž na přestavbu vyhrál architekt Bohuslav Fuchs, jedna z hlavních ikon funkcionalismu. Fuchse bychom mohli označit za tvůrce moderního Brna,“ řekl historik architektury Jakub Potůček. Fuchs postavil hned dvě lázeňské budovy. Jednu větší v Zábrdovicích a druhou právě v Kopečné ulici u Nových sadů. Budovu bývalé vodárny přestavěl v letech 1927 a 1928. V dobových propagačních materiálech se pak především vychvaluje jejich moderní vybavení. „Lázně mají oddělení sprchové, vanové, horkovzdušné a i parních masáží. Pro nízkou cenu jsou dobře přístupny všemu obyvatelstvu,“ cituje Emil Loubal ve své dobové publikaci Slunce vzduch, voda. Současně připojuje ceník služeb. Tři čtvrtě hodiny ve vaně vyšlo zákazníka na pět korun, půlhodinová masáž pak na koruny dvě. V Kopečné ulici fungují lázně i dnes. Neslouží pro základní hygienu, ale především pro odpočinek. Organizace Lázně města Brna v nich nabízí mimo jiné vodoléčebné koupele, perličkové a vířivé koupele i masáže. Půlhodinová masáž ale dnes přijde na sto čtyřicet korun.