S využitím magnetické rezonance sleduje, jaké oblasti mozku se aktivují, když prožíváme smutek, a jak jej utlumit za pomoci doteku blízkého člověka. „Na těle se nachází receptory, které jsou citlivé právě na tento typ doteku, a následně přenáší informaci na určitá místa v mozku. Předpokládáme, že v případě, kdy se jedná o dotek blízké osoby, začne mozek vylučovat látky, které mají uklidňující účinek a tiší smutek,“ vysvětluje Kraus.

V současné době se experimentu účastní zdraví lidé, kteří mají zkušenost s úmrtím blízkého. Do budoucna by však jeho výsledky mohly výzkumníkům pomoct i s pochopením vzniku a případnou léčbou depresí.

Důležitou roli prý může hrát i v oblasti zdravotnictví. „Myslím si, že by naše zjištění mohla pomoci šířit osvětu o důležitosti lidské blízkosti a kontaktu v nemocničním prostředí. Lékaři to určitě sami vědí, bohužel na to ale v dnešní době jednoduše nezbývá čas,“ domnívá se výzkumník.

Blízkost rodiny a přátel je přitom pro úspěšnou léčbu důležitá. „Lidé jsou společenské bytosti a ukazuje se, že tento typ kontaktu může kromě smutku pozitivně působit i proti bolesti. Naopak dlouhodobá izolace je bolestí sama o sobě,“ říká výzkumník.

Lidská mysl doktoranda vždy fascinovala. Kromě neurověd, kterým se momentálně věnuje na lékařské fakultě, studoval Jakub Kraus pět let také psychologii. „Propojování více různých disciplín je podle mě v současné vědě velmi potřebné. Kolegové z původně jiných oborů, se kterými spolupracujeme, mají často odlišné pohledy a vědomosti, které mě jako psychologa značně obohacují a pomáhají mi otvírat nové obzory,“ uvádí.

Ve výzkumu na pomezí obou disciplín by rád pokračoval. „Jedním z mých cílů je dostat relevantní poznatky z neurověd blíže právě ke studentům psychologie. A také se dozvědět o lidské mysli co možná nejvíce, abych mohl lépe pomáhat lidem, kteří to potřebují,“ uzavírá Kraus.

ZUZANA PEKÁRKOVÁ