Urna s Pařilovými ostatky tak nyní poprvé leží ve veřejně označeném hrobě v jeho rodném Heřmanově na Žďársku. „Nikdo si neumí představit, jakou máme radost z toho, že pro něj můžeme udělat alespoň tohle. A jak jsme vděční za to, že se urna s ostatky vůbec uchovala. Jiní popravení v tomto procesu takové štěstí neměli,“ říká Pařilova nejstarší neteř Jarmila Nováková, které bylo v době jeho popravy deset let.

Strýcovo zatčení a následující zinscenovaný proces tehdy prožívala celá její rodina. „Hlavní líčení jsme poslouchali v rozhlase. Všichni jsme plakali. Pamatuji si, že můj otec nemohl svého bratra vůbec poznat po hlase, protože měl strýc od brutálních výslechů vyražené zuby,“ vzpomíná Nováková, která nyní žije se svojí rodinou poblíž Tišnova na Brněnsku.

Čtyřicetiletý kněz Pařil tehdy stanul před soudem kvůli údajné spoluúčasti na vraždě tří komunistických funkcionářů v Babicích na Třebíčsku. Ti byli v tamní škole zastřeleni 2. července 1951 a dodnes není jasné, kdo a za jakých okolností je zavraždil.

Tehdejší režim však viníky našel a donutil je k přiznání, že na vraždě spolupracovali s agentem americké tajné služby Ladislavem Malým. Už deset dní po střelbě v Babické škole začal v jihlavském dělnickém domě zinscenovaný proces, který rozhodl o vině všech obžalovaných. Dvojici kněží Františka Pařila a Václava Drbolu i dalších pět mužů poslali soudci na popraviště, dalších sedm mužů odsoudili k mnohaletému vězení. „Atmosféru kolem procesu náležitě zahustila zuřivá propagandistická kampaň. Kněží působící na jižní Moravě a na Vysočině museli například sepsat odsuzující vyjádření ke „zločinům kněží – pomocníků babických vrahů,“ přiblížila Markéta Doležalová z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pařil byl poté popraven na dvoře jihlavské věznice 3. srpna 1951 a jeho zpopelnění ostatky měly beze stopy zmizet na tajném místě. „Strýc se však vydal do krematoria, od jednoho z tamních zřízenců je doslova vyškemral a tajně donesl domů. Dlouhá léta pak urna stála u nás doma na skříni,“ popisuje neteř popraveného kněze Nováková.

Pak se však rodina začala obávat, že si urny v místnosti všimne nějaká návštěva, a rozhodli se ji ukrýt pečlivěji. „Jednou v noci ji proto strýc za asistence faráře tajně zakopal do rodinného hrobu v Heřmanově. Jenže o tom raději nikomu neřekl. A když se to později prozradilo, nikdo nevěděl, kde přesně urna v hrobě leží,“ vzpomíná žena.

Pomohl až detektor kovu, díky kterému se jejímu zeti Jaroslavu Hoškovi podařilo urnu objevit. Před pár dny ji pak rodina nechala vyzvednout. A v neděli ráno se po šesti desítkách let od Pařilovy smrti konal oficiální pohřeb.