Lež, nebo pravda? Věra Sosnarová si utrpení v gulagu vymyslela, tvrdí historik

Když brečela, brečeli jsme spolu s ní. Bylo to emotivní a silné povídání. Tak shodně popisují dojmy lidé, kteří se zúčastnili některé z přednášek, na nichž nyní osmaosmdesátiletá Věra Sosnarová pocházející z Brna líčí léta utrpení, která prožila v sovětském gulagu. O jejím příběhu se v posledních dnech mluví často a všude, diskutují jej vědci, politici i lidé na sociálních sítích. Tvrzení Sosnarové totiž ve studii v časopisu Paměť a dějiny vyvrátil historik Ústavu pro studium totalitních režimů Adam Hradilek.

Hradilek uvádí, že Sosnarová sice v Sovětském svazu byla, ale jako civilní zaměstnanec v závodě. Podle něj byl její příběh zpochybněný již před jedenácti lety při šetření České správy sociálního zabezpečení, kam se žena obrátila se žádostí o kompenzaci za léta v gulagu. „Nezpochybňuji, že měla těžký život, ale nebyla obětí politických represí v Sovětském svazu, jak říká. Z archivů jsem získal řadu dokumentů, které potvrzují, že v zemi působila jako civilní zaměstnankyně a jsou v rozporu s tím, co vypráví,“ uvedl historik pro Deník Rovnost.

Přežil pochod smrti, gulag i uranové doly

Ve studii poukazuje i na to, že chybí jakýkoli doklad o zavlečení Sosnarové na sovětské území a zabývá se i její rodinou, která žila na hraně zákona. Příběhu ženy se rozhodl věnovat na základě tvrzení, které si vyslechnul na její přednášce. „Vypráví věci, které se nestaly, ohlupuje lidi a rozhodla se požádat o odškodnění, které jí nepatří. Nemohla být například v gulagu svědkem upalování vězňů ve stodolách, pohřbívání lidí za živa. Utrpení skutečných vězňů bylo obrovské, ale nezabíjeli je těmito způsoby,“ poukázal Hradilek na nesrovnalosti.

Sosnarová historikovo tvrzení odmítá a i nadále trvá na tom, že byla s matkou a sestrou v roce 1945 zavlečená do sovětského gulagu. Ve středečním rozhovoru pro DVTV ale připustila, že v něm nestrávila celých devatenáct let, jak tvrdila, ale poslední tři roky pracovala v Nižně-Tagilském závodu. „Byla jsem v pracovním táboře, myslela jsem, lágr jako lágr,“ řekla v rozhovoru. Navíc dodala, že v závodu se vyráběla vojenská technika.

K tvrzením jí však chybí dokumenty. „Nešlo nám o papíry, ale o holý život,“ vysvětlila v rozhovoru.

Historické zlato míří poprvé do Brna. Vybojoval ho brněnský Sokol Šupčík

Stejně jako žena se k Hradilkovým zjištěním staví odmítavě i nakladatel Jiří Brauner, který organizuje besedy se Sosnarovou. „Ve studií jsou věci zavádějící, neúplné, pokroucené. Je nesmysl, že by si všechno vymyslela. Jestli tři roky byla v gulagu nebo v pracovním táboře, je jedno, podstatné je, jaké tam byly nelidské podmínky,“ upozornil.

Zároveň řekl, že pokud bude zájem a zdravotní stav paní Sosnarové to dovolí, přednášky by rád pořádal i nadále. „Nevím ale, zda už se teď nebude bát mluvit,“ uvedl.

Lidé, kteří někdy navštívili některou z besed nebo četli knihu Krvavé jahody sepsanou na základě jejího vyprávění, jsou zaskočení. Ve velkém o pravdivosti či nepravdivosti jejího vyprávění diskutují na sociálních sítích. Rozpačitá je také knihovnice Městské knihovny Rajhrad Lada Hamerníková, kde se beseda konala loni. „Jestli je to tak, jak to vypadá, tak mě to hrozně mrzí, věřili jsme jí každé slovo. Proto pořád doufám, že to tak není. Uváděla takové podrobnosti, nedovedu si představit, že si vše vymyslela,“ řekla.

Byty v Brně na maximu? Ceny ještě porostou, tvrdí analytici

Sosnarová loni získala Cenu hejtmana Jihomoravského kraje. Podle mluvčí krajského úřadu Moniky Brindzákové se neuvažuje vzhledem k citlivosti tématu a věku ženy o odebrání ocenění. „Ve světle nedávno zveřejněných skutečností, které nebylo v možnostech úřadu zjistit před udělením Ceny hejtmana, bychom v současnosti paní Sosnarové ocenění neudělili,“ uvedla.