Tento významný den slaví lidé po celém světě již třicet let. „Vznikl však na jiném kontinentu, kde teď mají léto,“ vysvětlila místopředsedkyně Asociace průvodců České republiky Marila Sedláková.

Po krátkém proslovu se už slézají skupinky lidí okolo svých průvodců. Na každou procházku se vydává asi čtyřicet návštěvníků. Jedna z nich nese název po stopách Jiřího Mahena. Hlouček přešlapuje na místě a průvodkyně Jana Toušová začíná svůj výklad. „Víte o tom, že se Jiří Mahen narodil jako Antonín Vančura?“ ptá se žena. Lidé jen kroutí hlavou.

Když průvodkyně představí základní informace o známém dramaturgovi, novináři a básníkovi, vydávají se zájemci o Mahenův život na procházku Brnem. První zastávkou je pobočka knihovny, která nese jeho jméno v Kobližné ulici.

Mahen působil také v Lidových novinách, které měly redakci na rohu Jakubské a České ulice. „Bohužel to tam nepřipomíná žádná pamětní deska,“ říká Toušová.

Dalším zajímavým místem je dnešní knihkupectví Barvič a Novotný. „Bydlela tu jeho manželka. Na svatbu si Mahen koupil nový klobouk, někdo mu ho ale na hostině vyměnil a odešel se starým,“ přibližuje průvodkyně.

Cesta pokračuje kolem jediné Mahenovy sochy v Brně, která je v parku u Rooseveltovy ulice. Vytesal ji Jiří Kostoval. Závěr procházky je prohlídka divadla, které nese Mahenovo jméno.

Prohlídku si přebírá Martin Foretník z Národního divadla Brno. Přichází v zářivém červeném fraku a skupinu provádí po všech zákoutích divadla. Ukazuje nejen normálně přístupné části, ale i zákulisí divadla. 

Zájemci se tak dostávají i pod jeviště. „Mechanismy, které mohou jeviště posunout dolů a vyměnit jej za jiné, jsou původní z roku 1936,“ vysvětluje Foretník.

Lidé se dostávají také do nejvyšší části divadla. Do čtvrtého poschodí, kde jsou původní sedačky a normálně se tam diváci nedostanou. „Dnes se na představení může podívat asi pět stovek lidí. Dříve se do divadla dostalo více než tisíc diváků. Nahoře lidé i stáli,“ dodal průvodce.

Procházku si užívá třeba Alena Havlíčková z Opavy. Povídání o Jiřím Mahenovi si vybrala hlavně proto, že už byla i na většině ostatních. „Procházka se mi líbí, hlavně prohlídka divadla. Nejzajímavější jsou staré sedačky,“ myslí si žena.

Lidem, kterým se průvodcovské řemeslo líbí, mají možnost stát se jím také. Turistické informační centrum připravuje výzvu. „Zájemci mohou vymyslet vlastní procházku. Pokud mají nějaký zajímavý nápad, mohou nám ho napsat a vybereme nejlepší. Vítězové se pak stanou také průvodci,“ vysvětluje za turistické centrum Gabriela Peringerová.