Mezitím se do fronty na víno staví další lidé. Organizátoři si ho přichystali sto litrů. „Do devíti večer to bude všechno vypité," odhaduje farník Stanislav Malý, který nápoj rozlévá do malých kelímků. S přípravou Noci kostelů pomáhá pravidelně. „Vždy jsem u vína, k ničemu jinému by mě nepustili," směje se.

Uvnitř v kostele je příjemné chladno a pološerem blikají blesky fotoaparátů. „Tady jsme u Tomáška. Pojď, podíváme se, kde dostaneme razítko," povídá babička vnučce.

Návštěvníci si můžou vzít brožuru s podrobným programem všech pětačtyřiceti otevřených kostelů. Za každý navštívený do ní dostanou razítko.

Lidé korzují kostelem a prohlíží si barokní oltáře. V lavici sedí kněz v bílém rouchu s fialovou štolou. Uděluje svátost smíření, ale o jeho služby zrovna nemá nikdo zájem. Než přijde další věřící, krátí si čas čtením na elektronické čtečce knih.

Na prostranství před Místodržitelským palácem vyrostla z velkých krabic zeď nářků. Lidé na ni můžou napsat své přání nebo vzkaz. „Často jsme se setkávali s tím, že při rozhovorech se lidé nechtěli svěřovat s osobními problémy. Ale zjistili jsme, že když své přání mohou napsat nebo namalovat, tak se dokáží vyjadřovat otevřeně," vysvětluje jedna z organizátorek z komunity Emmanuel Jana Rosová. Zeď například zdobí dětský nápis: „Pane Ježíši, děkujeme za to, že jsi nás stvořil."

O kus dál, u kostela svatého Jakuba je také plno. Ondřej Múčka zrovna vysvětluje, jak fungují varhany. Dole v lavicích však majestátní zvuk ruší šum návštěvníků. Proto se někteří vydávají přímo na kůr. Na rozdíl od prohlídky věže nemusí čekat ve frontě.