Železné zábrany křižují celý prostor náměstí Svobody v centru Brna. Přístupové cesty hlídají policisté. Obvykle přecpaná parkoviště zejí prázdnotou. Stovky lidí se snaží dostat co nejblíže velkému podiu, na kterém se mají objevit prezidenti zemí střední Evropy. Organizátoři dávají poslední pokyny. Celý mumraj na náměstí bedlivě sledují stovky uniformovaných i tajných mužů zákona a vojáků, ale také desítky fotografů a kameramanů. Odbíjí deset. Na prezidenty už čekají tisíce lidí. Jsou v oknech, na balkónech i ve výlohách obchodů. Na náměstí je bezvětří, teplota stoupá každou minutu: v boční uličce padá k zemi první příslušník hradní stráže. Zpěv z podia střídají famfáry. Na červeném koberci se šikuje modrá hradní stráž a zelení vojáci. Salutují. Přichází Václav Klaus s manželkou Lívií. Lidé tleskají. První přichází prezident Bosny a Hercegoviny. Následují další. Náměstí se pomalu mění ve čtyřicetistupňovou výheň. K zemi padá druhý voják.
„Mně to horko vůbec nevadí, já chci vidět prezidenty. Zblízka, v televizi to není ono,“ usmívá se v davu Brňanka Leopoldina Navrátilová. Podle ní je na náměstí víc lidí než když do Brna přijela princezna Diana.
O půl jedenácté jsou všichni nastoupení na podiu.
Následují proslovy. „Pokud někdo říká, že prezidentsví je osamění, budu velice rád, když ho v našem městě nepoznáte. Pokud někdo tvrdí, že je to izolace, rozhlédněte se kolem, kolik Brňanů vás přišlo pozdravit,“ řekl za potlesku primátor Roman Onderka.
Za prezidenty mluví „služebně nejstarší“, chorvatský.
Pak je na programu procházka po náměstí. Státníci se povinně prochází určenou trasu. Slunce pálí, lidé mávají, tisíce vlaječek se mihotá nad hlavami přihlížejících. „Kdyby někdo zavolal, že je tady bomba, jsem zvědavý, jak by proběhla evakuace,“ podotýká zpocený policista.
Prezidenti odchází z náměstí do hotelu International. Před odpoledním jednáním na brněnském výstavišti si zaslouží oběd. A hodně studeného pití.
