Výstavba nových rychlostních silnic a dálnic musí mít logiku. A logika v tomhle případě není čím dřív, tím líp. Logický dotaz by měl znít: potřebujeme nové rychlostní silnice a potřebujeme je hned?

Jakkoli je nutné omezovat a snižovat počet automobilů, je motorizace naší společnosti nepřehlédnutelným faktem. Logika tedy velí vzít to z druhého konce: pokud už silnice, pak takové, které budou tvořit obchvaty měst a obcí, nepovedou přes obydlené zóny a budou co nejefektivnější. Pokud už kamionovou dopravu a ne nákladní železniční, pak s omezeními a za vysoké poplatky pro ty, co jí využívají. A pokud dálnice, tak jen pokud nezdevastují krajinu a její ráz, tedy samozřejmě alespoň do určité míry.

Není pochyb o tom, že severojižní tah přes Jihomoravský kraj se musí změnit a sladit s dopravou v ostatních zemích Evropské unie. Obce, přes které v současné době jezdí kamiony do Rakouska, se právem bouří. Nikdo by nechtěl, aby jeho děti chodily do školy přes silnici, kde za dopoledne profrčí stovky několikatunových náklaďáků. To, co je nyní v Bučovicích na denním pořádku (a přitom to není v pořádku), by mělo zavedení obchvatů měst změnit. Problém je, že v Jihomoravském kraji až v roce 2015. Pokud ovšem tyto projekty uspěcháme, může se stát, že slavná erčtyřicettrojka povede přes Bystrc či Kuřim a máme tu bučovický problém v bleděmodrém.

Územní plánování silnic není úkol pro jednu vládu či jedno ministerstvo. Ani úkol pro Prahu či Brusel. S krajem a městem, kterého se stavby týkají, je třeba vést systematický dialog. S jejich zastupiteli, obyvateli, ekonomy i ekology. Jižní Morava je jedno z posledních území, kde se postaví nové silnice. To by nevadilo, kdybychom si mohli být jistí, že čím později na nás přijde řada, tím lépe se věc prodiskutuje a tím kvalitnější pak bude.