Zatímco někteří z dospělých posedávají u ohniště a poslouchají tóny historických písní, děti nejvíce přitahuje řada dřevěných panelů vyrovnaných u cesty v horní části areálu. Na nich sedí v řadě dravci. „Já bych chtěla sovičku!,“ tahá za rukáv sokolníka malá dívka.

Muž se k ní sklání, zvíře odváže a na rukavici ji předá dívce. „Máme tady osmiletou Lucinku, Popelku i letošní mládě, Miu,“ ukazuje postupně na tři sovy pálené, s nimiž se děti chtějí mazlit nejvíce. Vedle sedící havran či poštolka vzbuzují více respektu a někteří je obchází větším obloukem.

Podle sokolníka, který do Brna se svými ptáky dorazil až z Bělé pod Bezdězem, jeho sovy slyší na jméno. „Když na ně odmalička mluvíme, staráme se o ně a krmíme je, zvyknou si na nás i na jméno. Třeba Mie, která je tady nejmladší, jsme pořád říkali Mimi, protože byla ještě malá. Pak jsem si ale uvědomil, že ji musíme pojmenovat jinak, abych jí tak mohl říkat i dál. A vznikla Mia,“ popisuje s úsměvem.

S vnučkou stojí u sov také Zdeňka Hájková. „Bydlíme v Řečkovicích, tak jsme se přišly podívat. Areál se mi moc líbí, připadá mi škoda, že se tu nepořádá více akcí. Dravci jsou krásní. Jen je škoda, že hodně lidí sem přijelo autem a nechtějí ten kousek z Řečkovic dojít pěšky,“ říká.