Předchozí
1 z 5
Další

Lunalón (Měsíc)

Zdroj: Deník/Sabir Agalarov

vznik modelu: 2019

jak vznikal: podklady pro model díky sondě Lunar Reconnaissance Orbiter, od roku 2009 sonda mapuje Měsíc z jeho oběžné dráhy s rozlišením 100 metrů včetně záběrů vybraných oblastí s detaily o velikosti 50 centimetrů

co připomíná: z větší vzdálenosti reálný satelit

srovnání s realitou: kdyby chtěli lidé Lunalón vidět stejně malý jako Měsíc na pozemské obloze, museli by se od něj vzdálit na více než 1 kilometr

Terralóna (Země)

vznik modelu: 2020

jak vznikal: poskládáním záběrů pořízených sondami Terra a Aqua tak, aby byla v rozlišení 1 kilometr na jeden obrazový bod pokryta celá planeta

srovnání s realitou: skutečná planeta Země: průměr necelých 13 tisíc kilometrů

Terralóna: průměr 10 metrů

co vidí kosmonauti: když si člověk stoupne zhruba 1 metr od Terralóny, udělá si představu, jak vidí Zemi kosmonauti

Marsmeloun (Mars)

vznik modelu: 2021

jak vznikal: představuje nejlepší mapu Marsu, kterou má Hvězdárna a planetárium Brno k dispozici

základ: 73 tisíc záběrů s rozlišením až 8 metrů a téměř 40 tisíc měření výškových profilů

Lidé ve středu mohli nad Brnem pozorovat takzvaný halový kruh, což je optický úkaz, který vzniká lomením světla.
Světelný kruh nad Brnem. Lidé mohli pozorovat na obloze zvláštní úkaz

co lidé uvidí: polární čepičky, sopky, krátery a údolí Marineru (vzniklo v místech zeslabení kůry Marsu)

údolí Marineru ve skutečnosti: délka 4 tisíce kilometrů, široké místy až 600 kilometrů, hluboké 6 kilometrů

Heliosféra (Slunce)

vznik modelu: 2022

jak vznikal: představuje model Slunce v ultrafialovém oboru elektromagnetického spektra (na těchto vlnových délkách se zviditelní lidskému zraku jinak unikající jevy)

co lidé uvidí: řadu mimořádně silných erupcí nebo například velkých koronálních děr, což jsou oblasti, z nichž sluneční vítr vyfoukává materiál do okolního kosmického prostoru

Temnalóna (Země v noci)

vznik modelu: 2023

jak vznikal: díky pozorování ze sondy Suomi NPP

sonda Suomi NPP: od roku 2012 monitoruje Zemi z výšky asi 800 kilometrů, dokáže zaznamenat noční světla s šestkrát větším prostorovým rozlišením a 250násobným dynamickým rozsahem než předcházející detektory, umí zachytit jednotlivé pouliční lampy nebo rybářské lodě

co předcházelo vzniku modelu: tři týdny pozorování (312krát sonda přelétla oba zeměpisné póly a pořídila 2,5 terabajtu dat)

Zdroj: Deník/Sabir Agalarov

co lidé uvidí: lidská sídla, některé dálniční tahy nebo ostře střežené hranice, u severního a jižního pólu prstenec polárních září, tedy oblast, kde se tento přírodní jev vyskytuje nejčastěji

co na modelu chybí: přirozené, ale pomíjivé světelné zdroje jako blesky, noční svítící oblaka nebo meteory

ALŽBĚTA KADLECOVÁ