Oáza klidu zahalená v prachu. Tak teď mluví o parku v Lužánkách lidé, kteří si do něj chodí odpočinout od městského shonu. Na vině jsou parkové cesty. Zaměstnanci Veřejné zeleně města Brna na ně před dvěma měsíci navezli padesát tun takzvaného mlatového povrchu. Směs kamínků a jílu ale podle mnohých Brňanů barví oblečení a zbytečně práší. Odborníci soudí, že se někde stala chyba.

„Všichni na to nadávají. Když jdu třeba v sukni nebo v sandálech, tak chodím radši po trávě. Navíc, když po cestě projedou děti na kole, zvedne se oblak prachu,“ říká Brňanka Iva Wallnerová.

Na nepříjemnosti, které způsobuje načervenalý povrch lužáneckých cest, si stěžuje i Mária Pavlasová. „Když prší, je z toho bláto, které všechno zašpiní. Když je horko, tak se zase hrozně práší. Nevím, jak je mohlo napadnout vysypat sem takový materiál,“ diví se žena, která chodí do parku několikrát týdně venčit psa.

Ředitel Veřejné zeleně města Brna Jozef Kasala prý ale dosud žádné stížnosti od návštěvníků parku nezaznamenal. Na vině však podle něj může být letošní sucho. „Směs drceného kamene s příměsí jílu se v parcích běžně používá. V lužáneckém parku ho proléváme vodou, aby neprášil, ale pořád ho zalévat nemůžeme. Lidi to budou muset vydržet, dokud pořádně nezaprší,“ vysvětluje Kasala.

Od doby, co pracovníci Veřejné zeleně do parku materiál navezli, však už několikrát silně pršelo. „Déšť tomu tedy zatím nepomohl, žádnou změnu nevidím. Stále to barví kalhoty,“ říká mladá maminka Martina Nováková, která chodí do Lužánek s kočárkem.

Podle vysokoškolského učitele Josefa Sátory ze Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity zřejmě někdo při navážení materiálu do parku pochybil. „Když je to správně použité, tak to nepráší. Stačí, když se to časem zašlape a není problém. Pokud jsou s tím problémy, zřejmě nebyla v pořádku finální úprava,“ myslí si Sátora.

S možným vysvětlením přichází také sám ředitel Veřejné zeleně. Stejná směs totiž pokrývá například cesty u Špilberku a potíže s ní nejsou. „Tam jsme ji navezli na podzim a do jara měla čas se usadit. V Lužánkách jsme to udělali až na jaře, což byla možná chyba. Teď nám nezbývá nic jiného, než to více zalévat,“ přiznává Kasala.

Zároveň ho ale mrzí, že si lidé více nevšímají věcí, které se v Lužánkách povedly. „V potoce je po několika letech čistá voda, opravili jsme lavičky, upravuje se dětské hřiště,“ vypočítává.

Návštěvníci parku doufají, že se potíže s použitým materiálem podaří brzy vyřešit. „Mám to tam ráda, ale ten povrch mě znechutil a už tam ani moc nechodím. Vadí mi, že po procházce v Lužánkách mám boty, jako kdybych ušla deset kilometrů lesem,“ zlobí se Wallnerová.