U vrat se tlačí ženy zahalené v šátcích a muži v obleku. Tento den pro ně není obyčejnou nedělní bohoslužbou. Někteří z nich poprvé na vlastní oči spatří pravoslavnou ikonu madony z Ruska, která roní slzy. „Na událost jsem se moc těšila. I když o ní vím teprve od pátku, neváhala jsem přijít. Musím pozdravit matku boží a poklonit se jí,“ šeptá v davu Miroslava Kurešová ze Šlapanic.

Ostatní kolem ní nervózně přešlapují. „Jsem jako na trní. Chodím sem na bohoslužby už čtyři roky a nikdy jsem tu neviděl tolik lidí,“ dělí se o zážitky Vojtěch Petratur, který do Brna přijel až z Veselí nad Moravou. O madoně, která má za chvíli dorazit, ví hodně. „Je unikátní v tom, že není ze dřeva jako většina ikon. Je to vlastně papír, který roní slzy a myru. Ta se používá jako balzám třeba při biřmování,“ popisuje rituály Petratur. Podle něj poprvé obraz plakal, když havarovala ponorka Kursk. Podruhé pak před tragédií v Beslanu.

Po příjezdu posvátného obrazu se dav začíná bezhlavě tlačit. Každý chce obraz symbolicky políbit. K obrazu se derou i děti. Ty, které jsou moc malé, tisknou na sklo jejich rodiče. „Musíme to stihnout, v jednu hodinu se ikona stěhuje do Jihlavy,“ posteskla si jedna z věřících.