Pro desetiletého Ondřeje Smejkala z Brna je to ale největší životní sen.
„Už aby mi bylo osmnáct a mohl jsem si konečně udělat řidičák na šalinu,“ říká školák.

S dalšími nadšenci ve čtvrtek obdivoval tramvaje ve vozovně v Brně-­Medlánkách. Nad exponáty žasl při exkurzi stejně jako ostatní děti z brněnského Dopravního klubu. Všichni se do jednoho shodují na tom, že hromadnou dopravu ve městě prostě milují.

Malí fandové mají nejraději nové tramvaje Škoda Porsche T13. Proč? Lidé v nich sedí naproti sobě a mohou se na sebe dívat. „Někdy strávím celé odpoledne tím, že v nich jezdím sem a tam,“ popisuje svoji zálibu Smejkal.

Fascinují ho tramvaje v noci. Má totiž rád světýlka, hlavně ta porouchaná, protože prý legračně blikají. „Ale na to, až budu jezdit tramvajemi v noci, si ještě musím počkat. Podle našich jsem na to prý zatím moc malý,“ povzdychne si.

Vozovnu si spokojeně prohlížel i Štěpán Pulcar. „Je to tady parádní. Zajímám se totiž nejvíc o ty kousky, které běžně v ulicích už nejezdí,“ pochvaluje si přehlídku starších strojů Pulcar. Nejvíce ho udivuje princip, na kterém tramvaje fungují a to, že řidiče baví celý den jezdit. „To už podle mě musí znát všechny zastávky na všech trasách nazpaměť,“ je přesvědčený Pulcar.

Názvy stanic znají samozřejmě i malí fandové dopravního podniku. Třeba šestiletý Marek Ryšavý. U několika linek je umí vyjmenovat v přesném pořadí a ani se nezasekne. Například trolejbus číslo čtyřiatřicet. „Příští zastávka Smetanova, tin, zastávka Smetanova, příští zastávka Sušilova, tin, zastávka Sušilova,“ imituje školák hlas z trolejbusového reproduktoru.

Všechny trasy má takto namluvené doma na kazetách a pouští si je. Možná je prý jednou prodá dopravnímu podniku a jeho hlas bude znít v tramvajích i trolejbusech.

HELENA ČTVRTEČKOVÁ