Koledníci peníze vybírají vždy první dva týdny v roce. Sedmapadesátiletá důchodkyně jim letos pomáhá už dvanáctým rokem.

První ročník koledníky pouze doprovázela při obcházení domů . „V té době byly v naší farnosti sestry z řádu svatého Františka z Assisi. Ale hned po prvním ročníku se mne jedna z nich ptala, jestli to nechci organizovat. Když prý jsem v invalidním důchodu a mám čas,“ říká s úsměvem žena.

Nabídku přijala bez velkého rozmýšlení. „Baví mne to, i když s tím mám spoustu starostí. Hlavně před Vánocemi, kdy musím všechno připravit. Dáváme dohromady třeba skupiny koledníků, nebo jim plánujeme trasy,“ popisuje svou práci důchodkyně.

Dodává, že většinou koledují školáci. Dospělý každou skupinku jen doprovází. „Chodí s námi i tříleté děti. A často chtějí být ve větších skupinkách, třeba v šesticích. My jim v tom nebráníme, hlavně když je to baví,“ vypráví žena.

Trasy jsou tak dlouhé, aby je děti bez problému zvládly. „Vycházíme vesměs v jednu odpoledne a kolem čtvrté až páté máme hotovo. Takže je to vlastně taková příjemná odpolední procházka,“ popisuje Svobodová.

Přestože už s koledníky chodí dvanáct let, nepamatuje si na žádný konflikt. „Nanejvýš se občas zdá, že nám někdo neotevírá, přestože je doma. To je ale všechno,“ podotýká žena.

Zdůrazňuje, že koledníci nikdy od nikoho peníze nevymáhají. „Takže nějaká hádka nepřichází k úvahu. Navíc lidé jsou rok od roku štědřejší,“ říká Svobodová.