Československo, u jehož vzniku Masaryk stál, před necelými patnácti lety definitivně zaniklo. Přesto tento hodonínský rodák zůstává nejvýznamnějším politikem novodobé české historie.
„Masaryk prožil bohatý, naplněný život. Zemřel ve vysokém věku sedmaosmdesáti let. Dlouho se přitom těšil plnému zdraví a síle,“ říká ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně Irena Chovančíková. V den Masarykovy smrti se nejen Hodonín, ale i celá země zahalily do smutku. „Lidé se s ním jezdili spontánně rozloučit do Lán, kde je pohřbený. Praha byla obsazená. Vydávala se smuteční razítka, stužky, suvenýry,“ popsala tehdejší atmosféru Chovančíková.
První československý prezident přitom vzešel ze skromných poměrů. Jeho otec byl kočí na císařských statcích na Hodonínsku a často se s rodinou stěhoval. Čejkovice, Mutěnice, Klobouky u Brna, tam všude se mohou pochlubit pobytem pozdějšího prvního muže Československa.
Po dvou letech studia v Hustopečích se Masaryk na čtyři roky ocitl v Brně. Na německém gymnáziu na dnešním Komenského náměstí se začaly utvářet jeho politické názory. „Tehdy jsem taky měl první konflikty jako Čech. V pranicích – chlapeckých, neškodných – jsme Němcům obyčejně natloukli,“ vzpomínal státník.
Jako žák sice vynikal, ovšem jeho konfliktní povaha vedla až k Masarykově vyloučení z gymnázia. Když mu totiž ředitel ostře vytýkal milostný vztah, vzal na něj horkokrevný mladík pohrabáč. Masaryk proto musel střední školu dokončit ve Vídni.
Uplynulo však několik desítek let, Masaryk se stal prezidentem a po někdejším problémovém studentovi se začaly pojmenovávat školy. Už od roku 1919 tak nese jeho jméno například brněnská univerzita, o jejíž vznik se zasloužil. Ta minulý týden uctila kulaté výročí jeho smrti dvoudenní konferencí. „Přijeli historikové a politologové z celé Evropy,“ řekla mluvčí univerzity Tereza Fojtová.
Celosvětový význam Masaryka dokazuje i to, že se jeho jméno a fotografie objevují ve zcela nečekaných kontextech. Na přebal své desky Album of the Year dala snímky z pohřbu československého prezidenta americká skupina Faith No More. Chtěla tak symbolizovat konec zlaté éry evropské demokracie před druhou světovou válkou. Fanoušci si však Masaryka pletli s Leninem.
Češi a Moravané si mohou podobu „tatíčka Masaryka“ připomínat na desítkách pamětních desek a soch, které vznikaly už za jeho života.
Zřejmě první pomník vztyčili obyvatelé v červnu 1919 v Měcholupech u Kladna. Busty, sochy a další ztvárnění prezidenta měly stejně pohnutý osud jako stát, který díky němu vznikl a který až do roku 1935 vedl. Několikrát se likvidovaly a znovu odhalovaly.
V rodném Hodoníně má Masaryk od roku 1990 muzeum. Tamní expozici u příležitosti výročí obohatí nové exponáty.
„Koupili jsme dřevěnou sochu Masaryka od řezbáře Emila Hlavici. Dále máme bronzový odlitek posmrtné masky a Masarykovy ruky,“ vyjmenovala ředitelka Chovančíková. Důstojnější místo v expozici našel také odlitek ruky manželky prezidenta Charlotty.
Vzpomínkové akce budou vrcholit v Hodoníně. Dvacátého září ožije v muzeu Charlottin klavír, na který se kdysi učily hrát všechny Masarykovy dcery, vnučky i neteře.
Masaryk ztracený a nalezený
Jako cimrmanolog a vyšetřovatel Trachta ze známé komedie Rozpuštěný a vypuštěný si připadala Irena Chovančíková, když jako nováček v Masarykově muzeu v Hodoníně dostala za úkol spolupracovat na vytvoření expozice o Masarykovi. Po roce 1990, kdy muzeum začalo provádět masarykologický výzkum, bylo totiž velmi složité dopracovat se k rozprášené pozůstalosti.
„Skutečně jsem si tak připadala, jen název „filmu“ by zněl Masaryk ztracený a nalezený,“ vzpomíná Irena Chovančíková. Ta je dnes ředitelkou muzea a stálá expozice slaví desáté narozeniny.
„Stáli jsme tehdy před úkolem, jak vystavit dílo humanisty, filozofa a politika, a jak ukázat jeho život a neudělat přitom z muzea mauzoleum,“ říká ředitelka Chovančíková, která na expozici spolupracovala s autorem návrhu a scénáře Petrem Fuchsem a Jaroslavem Opatem, tehdejším ředitelem Ústavu TGM v Praze. Právě tam, v chladu a vlhku archivu, se jim dostaly do rukou první masarykovské písemnosti a odtud se také odvíjely první kontakty na masarykology naše i zahraniční. Nakonec se podařilo vytvořit poutavou expozici, při které prochází návštěvník branami poznání po cestě Masarykova života. „Základní koncepcí bylo zachytit jeho život jako celek. Výborná je idea o kovárně, která symbolizuje jeho dětství a do které návštěvník vstupuje jako první,“ hodnotí Jaroslav Opat. Postupně se podařilo navázat kontakty i s Masarykovými potomky.
„Vnučky Anna a Herberta nám věnovaly Masarykův poslanecký klobouk, odlitek ruky paní Charlotty a zprostředkovaly i darování jejího klavíru,“ říká Chovančíková. Nyní výstavu obohatí dřevěná socha Masaryka od Emila Hlavici a Makovcovy bronzové odlitky jeho ruky i posmrtné masky.
Komentáře: