Je čtvrtek, půl desáté dopoledne. Dvorem provoněným kvetoucími stromy přicházím k vrátnici brněnského městského divadla. Tam už na mě čeká maskérka Jana Páleníková, která mě do tajů své profese zasvětí. „Dnes to nebude úplně obvyklý den, protože v divadle máme tento týden závěrečné zkoušky před premiérou, takzvané generálky. Ale aspoň zažijete ten správný šrumec," vítá mě usměvavá rusovláska a rovnou si mě odvádí do zákulisí.

V úzké chodbě míjíme jen kostymérnu a dveře vedoucí na jeviště. „Tak blízko u něj jsme záměrně. Při představení musíme být hercům neustále k ruce. Často potřebují rychle přelíčit, přepudrovat, změnit účes," vysvětluje Páleníková. Vzápětí objasňuje i nápis Vlásenkárna na dveřích. „Naše profese je nejen o líčení, ale i o práci s parukami a příčesy," upřesňuje.

Malá místnost se dvěma okny na mě působí útulně, ale trochu stísněně. A to ji ještě opticky zvětšují velké zrcadlové stěny. „Hlavně v létě tu je často pořádně horko. Vždyť se říká, že maskérna je nejteplejší místo v divadle. Vaří se tady natáčky, nahřívají kulmy, vzduch těžkne z laků. To brzy poznáte," naznačuje se smíchem, co mě čeká.

VÍCE ČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ ROVNOSTI