Obyvatelé ho potkávají u zastávky autobusu, u obchodu nebo přímo před svými domy. Vesnicí si buďto pomalu vykračuje, nebo jen stojí, sleduje dění okolo sebe a vyhřívá se na sluníčku.

Ořešínskou oslici Lízu mají rádi děti. Ráda je vozí na hřbetě, nechá se hladit, nekope, nekouše. Její společenská povaha dělá největší problémy jejím majitelům. Ovce, kozy a telata v ohradě za vesnicí už oslici nestačí. „Lumpačí a chodí za lidmi do vesnice. Už jsme přišli na to, jakou skulinou se dostává z ohrady, a jak povolí mrazy, hned ji spravíme. Není správné, aby nám běhala po vesnici,“ uklidňuje její majitelka Jana Levíčková.

Oslici dostali jako dárek pro radost její synové Jan a Josef. Jméno Líza jí vybral právě starší Jan. Většině sousedů svéhlavé zvíře nevadí. Někteří mu dokonce na jeho cestách po Ořešíně nosí i seno. „Oslice mě nevadí. Sousedovi taky často utíká koza, a to je horší. Bobky jsou pak po celé silnici. Jen je potřeba hlídat děti, aby se po nich náhodou zvíře neohnalo,“ uvedla Hana Knotková, které se oslice také procházela po zahradě.

O rozptýlení mají postaráno i městští strážníci, kteří za poslední měsíc oslici dvakrát odváděli k majitelům. Místní obyvatele sice zvíře na konečné zastávce autobusu nepřekvapí, ale řidičům autobusů občas způsobí menší šok, a ti raději zavolají strážníky.

Než majitelé ohradu opraví, našli oslici místo na zahradě u rodinného domku. Musí být ovšem přivázaná, zahrada by jinak byla úplně ožraná. „Osel je vlastně škodná, spase vše i bodláky. Takže si myslím, že i naše růže by brzo sežrala,“ dodává Levíčková s tím, že oslí přírůstek neplánují, jeden osel v rodině jim stačí.

Podle všeho bude Líza symbolem Ořešína ještě dlouho. Jsou jí tři roky a podle Karla Vojtěcha z přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně se může dožít i čtyřicítky. „Klisny dorůstají pohlavní zralosti ve třech letech. Ve volné přírodě se dožívají deseti až patnácti let, ovšem v zajetí mohou žít i čtyřicet let,“ potvrdil Vojtěch.