Lidé bylinu nejčastěji využívají k ochucení jídla. Mnozí ji dávají do pomazánek, salátů nebo polévek. Někteří z ní zkouší vyrábět tinkturu. Mahovský z česneku dělá pesto, které pak dává na těstoviny nebo na pizzu. „Nejlepší je čerstvý, namazaný na chleba s máslem,“ zmínil.

V Břeclavi sběrači chodí nejčastěji do lesa za tamní nemocnicí. Na Vyškovsku lidé rostlinu najdou třeba v údolí Hané nebo v Rakoveckém údolí.

Bylina roste i na Znojemsku. „Podobných lokalit ale máme málo, naštěstí se u nás takové nájezdy nekonají,“ podotkl znojemský botanik Radomír Němec.

Lidé si někdy medvědí česnek pletou s konvalinkou vonnou nebo s ocúnem jesenním. „Mají podobné listy jako medvědí česnek. Kolem sto gramů listů ocúnu je smrtelná dávka. Lidé se jím mohou snadno přiotrávit. Jedovatá je i konvalinka,“ varoval Němec.

V některých oblastech je trhání této rostliny zakázané. Například v Národním parku Podyjí. „Místa kontrolují strážci,“ upozornil Němec. Na místě hrozí lidem pokuta deset tisíc korun, ve správním řízení až sto tisíc.

Loni odhalili brněnští strážníci v Černovickém hájku ženu, která nasbírala nejméně šest pytlů medvědího česneku, což je v přírodní rezervaci zakázané.

Na Hodonínsku míří nadšenci za pochutinou do luhů Slovanského hradiště v Mikulčicích. „Lidé přichází ve velkých počtech. Loni si pamatuji, že si odnášeli plné koše,“ přiblížil vedoucí památníku František Synek.

V Mikulčicích každoročně spojí období, kdy roste medvědí česnek, s akcí Jarní neděle na Valech s česnekem medvědím. Letos se koná 5. dubna.