V nemocnici začal vařit v polovině května. „Kvůli koronaviru nás všechny propustili. Doma mě to nebavilo, tak jsem přijal nabídku ke svaté Anně. Kdyby pandemie nebyla, tak tady nejsem. Prvního května jsem měl odletět do Anglie do restaurace Jamieho Olivera,“ prozrazuje muž.

Místo toho tráví dopoledne v nemocnici a odpoledne ve znovuotevřeném Borgu Agnese. Oba provozy může snadno porovnat. „Největší rozdíl je v surovinách. V nemocnici si nemohu objednat jakoukoli. Musím se vejít do několika desítek korun. Naštěstí jsem začínal ve vývařovně, tak to pro mě není tak obtížné,“ říká Trtílek, s kterým v nemocnici pracují i dva další kolegové.

Na nové podmínky si musel zvykat. Dobré jídlo se podle něj ale dá uvařit i s menším rozpočtem. „Změnili jsme pestrost jídelního lístku. Bývalá vedoucí je tvořila podle knihy staré dvacet let. Podávali hovězí pečeně, kde jediným rozdílem bylo, zda je v omáčce párek nebo okurka. My jsme zařadili více salátů a pravidelně ryby,“ popisuje.

Lidé jsou podle něj spokojení a nestydí se chválit. Dlouhodobě však zůstat neplánuje. „Mám smlouvu na rok a pak uvidím. Mým snem je odjet do zahraničí. Samozřejmě tady chci pomoct, jak jen to půjde. Věřím, že i když odejdu, tak po mně něco zůstane,“ doufá kuchař.

Od vaření si neodpočine ani mimo práci. „Často mi volá mamka nebo babička, a žádají o radu. Já ale vždycky říkám, že nejlepší jídlo je právě od babičky. Když jdu do nějaké restaurace, kde to neznám, tak si dám smažák. Tím se nedá nic zkazit,“ míní.