Jaké to ale je nasazovat vlastní život každý den, bránit se proti nepřátelům a zabíjet ví jen vojáci a váleční veteráni. Právě ti se ve středu sešli v Brně k příležitosti Dnu veteránů, aby uctili památku všech padlých i žijících vojáků.

Byl mezi nimi i Bohuslav Páral, jehož otec byl za první světové války legionářem. „Můj otec Alois Páral pocházel ze Šlapanic. Babička ho vychovávala v úctě k císařipánu a také k Bohu. Chtěla z něj mít kněze. Páral však brzy zjistil, že kněžské povolání pro něj nebude zrovna nejvhodnější. Děvčata se mu totiž tuze líbila, a tak se dobrovolně přihlásil do rakouské armády a odešel na frontu,“ popisuje příběh svého otce Bohuslav Páral.

Alois Páral se dostal se svým plukem až na východní frontu do Ruska, kde byl vzápětí zajat a přijali ho do ruské armády. Mezi zajatci byl i jeden bláznivý slavjanofil, kterému se velmi líbila dcera statkáře , u kterého pobývali. Tvrdil o ní, že je holka krev a mlíko, když tu si jednou slečna při večeři pořádně upšoukla. „Vidíte, jak holka zdravě vypadá, tak taky zdravě prdí,“ reagoval její otec a slavjanofilovi se líbit nepřestala. Veselé dny na statku brzo skončily a Páral nastupil do důstojnického kurzu. Stal se z něj ruský legionář a poslali ho bojovat do zákopů ve Francii, kde si musel udělat francouzskou důstojnickou školu.

Zúčastnil se hrůzné bitvy u Terronu v říjnu 1918. „Vojáci byli pod německou palbou, všude létaly granáty a vystřelovaly mrtvoly do vzduchu. Kolem byla cítit smrt,“ popisuje otcovy zážitky Bohuslav Páral. V té samé bitvě získal také svůj první francouzský válečný kříž, když dokázal udržet celý den a noc mlýn v bažinatém údolí pod plnou palbou Němců a kryl postupujícím legiím záda.

Po válce se Alois Páral vrátil do Brna a mamince oznámil, že z něj kněz opravdu nebude. Odešel studovat Vysokou vojenskou školu do Prahy, protože v nové československé armádě chyběli důstojníci. „V Praze potkal také moji maminku. Prý jí bylo líto všech vojáků na frontě a rozhodla se, že si někoho z nich vezme,“ popisuje příběh rodičů Páral. Poté pracoval v knihovně. Při mobilizaci v roce 1938 byl náčelníkem čtvrté československé armády, která byla připravená k boji. Z toho sešlo a Páral strávil válku doma. Po převratu v roce 1948, mu komunisté zabavili co mohli a on do smrti pracoval jako učitel ruštiny.

Alois Páral o sobě tvrdil, že není voják, ale filosof. Tak také úděl veterána bral. „Můj otec si nikdy neztěžoval. O válce mluvil a vzpomínal na ni, ale nikdy se nehroutil. Byl to statečný muž,“ uzavírá Páral.

HELENA ČTVRTEČKOVÁ