Polárníci stanici před patnácti lety pokřtili šampaňským, její činnost oslavili přestřižením pásky. Projekt na vybudování výzkumné stanice vznikl už v roce 1999. „Letošní narozeniny si vědci připomenou také přímo na místě, a důvod k oslavě bude dvojí, protože v tento den totiž zřejmě dokončí všechny své primární vědecké úkoly a budou se moci vrhnout na sekundární,“ upozornil vedoucí Českého antarktického výzkumného programu z Masarykovy univerzity Daniel Nývlt.

Přestože splnění cílů letošní expedice komplikovalo nezvykle velké množství sněhu a nestabilní počasí, využili vědci každou chvíli, kdy bylo počasí příznivější, aby stihli odebrat vzorky, posbírat z přístrojů data a uskutečnit primární měření a průzkumy. „Nudit se teď ale nebudou, každý z výzkumníků i techniků cestuje do Antarktidy s mnohem větší náloží úkolů, než lze zvládnout. Jednak pro případ, že některý z plánů nevyjde, ale i proto, aby zabránili ponorkové nemoci, na kterou tak nezbyde čas,“ doplnil Nývlt.

Zajímavé výsledky se očekávají od výzkumu vlivu stresu na fyzické zdraví pracovníků v polárních oblastech. Při vědeckém pobytu v Antarktidě jsou účastníci expedice vystaveni extrémním podmínkám, navíc téměř izolovaní od kontaktu s rodinou a prakticky se zbytkem světa. To však nutně nemusí u všech vyvolávat stres. Naopak je možné, že se někteří v těchto podmínkách uklidní a za stresor budou považovat spíše návrat do civilizace.

Aby bylo možné reakce organismu na tuto extrémní změnu ověřit a porovnat, vyplňují účastníci expedice dotazníky a testy pozornosti a jsou zároveň pravidelně monitorováni pomocí speciálně vyvinutého přístroje Entrant. Ten měří stres na základě fyziologických parametrů, které souvisí s termodynamickými procesy v organismu.

Účastníci letošní expedice pokračují v dlouhodobém monitoringu klimatu a komplexním sledování stavu ledovců, dlouhodobě zmrzlé půdy, odledněného území umožňujícího růst nižších rostlin nebo říčních a jezerních systémů. Zoologové se věnují výzkumu ryb a ptáků, například rybáků, chaluh, buřňáků a tučňáků, ze savců pak tuleňů, lachtanů, nebo rypoušů.

Právě česká výzkumná stanice se koncem prosince stala útočištěm polárníka Filipa Hrbáčka, který se na místo vydal kvůli zkoumání ledovce, věčně zmrzlé půdy či života tučňáků a lachtanů. „Pitnou vodu bereme z potoka zásobovaného z ledovce. Trvanlivé potraviny jako mouku, rýži a těstoviny tam posíláme z Česka. V zásobě jich tam máme alespoň na rok. Čerstvé maso, ovoce a zeleninu přivážíme lodí z Chile,“ svěřil se vědec Deníku Rovnost před časem.

Zpět do Česka se se svou výpravou vrátí na přelomu února a března. Případné ponorkové nemoci se neobává. „Lidé jsou často v terénu mimo stanici, takže se úplně nestává, že bychom byli delší dobu pohromadě. S ponorkovou nemocí problémy nemíváme, ale drobná napětí nastat mohou,“ připustil Hrbáček.