Vedoucí brněnské pobočky firmy Messenger, Alena Hosová to vysvětluje tím, že tu není takový provoz jako například v Praze. Takže v Brně je k mání pouze dvanáct automobilových kurýrů a cyklista. „Ten u nás jezdí nastálo, na živnostenský list, protože zásilky nejsou moc pravidelné,“ řekla. Podle ní rozveze messenger s autem denně zhruba devadesát zásilek, bicyklista asi dvanáct.

Zásilková služba Messenger funguje v Brně už dvanáctým rokem. Přestože je jen pobočkou pražské centrály, dokázala si za ty roky vytvořit vlastní síť zákazníků. „Specializujeme se sice hlavně na město, ale není problém přepravy zásilek i mezi městy. Jsme schopni zásilku dopravit do čtyřiadvaceti hodin,“ uvedla Hosová.
Každá expresní služba svým zákazníkům garantuje převzetí jeho zásilky v co nejkratší době a co nejrychlejším doručení. Způsob může být různý. Posel může vyrazit pěšmo, kolmo, na mopedu nebo autem.

Kurýrem se může stát kdokoliv, kdo je ochoten být na vysílačce od osmi do půl páté a má auto. „Cyklisty bereme zhruba do pětatřiceti let. Máme už totiž vyzkoušeno, že ženy nebo dívky nemají pro tuhle práci úplně ideální fyzičku,“ řekla Hosová. Takže kurýři na kolech jsou většinou mladí muži kolem třiceti let, u automobilových kurýrů je věk kolem pětapadesáti.

Většina kurýrů svou práci nedělá ani tak pro peníze, jako spíš pro zábavu a vzrušení. „Prostě jsem chtěl jezdit, tak jsem si řekl, proč ne? Pracoval jsem tak asi tři měsíce. Střídal jsem se s kolegou, já jsem doručoval dvakrát týdně,“ řekl ex-messenger Tomáš Benda. Podle něj to byla docela dobrá brigáda. „Odměňování bylo různé, záleželo na typu zásilky. Nějaká zakázka byla urgentní více, jiná méně. Za speciální zakázky bylo někdy padesát procent, jindy šedesát,“ dodal Benda. Podle Hosové má kurýr na kole menší odměny i proto, že má nižší náklady, než automobilový. „Navíc cyklista může doručit jen malou zásilku,“ dodala.

Ex-kurýr Tomáš na kole jezdil rád, ale profesionálním doručovatelem na plný úvazek by se stát nechtěl. Kurýři totiž pro zásilky musí vyjet za každého počasí. „Já jsem jezdil v zimě a to byla dost drsné. Věčně jsem byl zpocený, ze zimy jsem vlezl na pět minut do tepla do nějaké budovy, pak zase ven do zimy, prostě síla. A zabrat dostávalo i kolo,“ popsal Benda pracovní den kurýra.

Služeb messengerů využívají i občas i brněnské výstaviště. „Ale není to moc často. Párkrát do roka. Je to většinou tak, že některá oddělení potřebují něco urgentně doručit,“ řekla Dita Brančíková.