Na prknech Městského divadla Brno ji diváci poprvé spatří devátého a desátého února. „Nejdůležitější myšlenka je v inscenaci zachovaná. A to upozornění na postavení žen v katolické církvi,“ říká Tučková v rozhovoru pro Deník.

Jak jste reagovala, když vás režisér Městského divadla Brno Dodo Gombár oslovil s tím, že by chtěl vytvořit divadelní adaptaci vašeho nejnovějšího románu Bílá Voda?

Když mi Dodo napsal, měla jsem velkou radost, protože naší nynější spolupráci současně předcházela už spolupráce na Žítkovských bohyních ve zlínském provedení a v provedení Městského divadla. V obou případech to bylo skvělé. Společně jsme pak ještě uskutečnili Bratra Spánku Roberta Schneidera, jehož příběh jsem dramatizovala pro pražské Švandovo divadlo, kde to Dodo režíroval. Nějakou spolupráci už jsme tedy měli za sebou. Ve všech případech byla příjemná a výsledek báječný, takže jsem se hned zaradovala, že budeme mít další příležitost.

Miroslav Donutil ve čtvrtek převzal od jihomoravského hejtmana Jana Grolicha cenu za přínos kraji v oblasti umění.
S jižní Moravou jsem spjatý od narození, říká herec Miroslav Donutil

Setkáváte se často s nabídkou podobných spoluprací?

Mám velkou radost a taky štěstí, protože po vydání každé knihy se divadla začala ozývat, i když jsem myslela, že zrovna daný román na divadelní prkna nelze přenést. Třeba zrovna v případě Bílé Vody, což je román o sedmi stech stranách, by bylo bláznovství, kdyby se jej někdo pokoušel dramatizovat celé. Přesto ale s divadly komunikuji a jsem ráda, že divadla Gertu Schnirch, Žítkovské bohyně a teď i Bílou Vodu uvádějí.

V ROZHOVORU SE DÁLE DOČTETE:

  • Do jaké míry zasahuje spisovatelka i do scénáře
  • Jak funguje spolupráce
  • Která důležitá témata román nastoluje

Nakolik jste zasahovala do přípravy scénáře?

Já jsem takový liberální autor. Pro mě práce na knize končí okamžikem vydání. Pak s knihou samozřejmě jezdím na čtení a besedy, ale týmy, které s tématem chtějí pracovat, ať už divadelní nebo v případě filmu produkční, nechávám pracovat po vlastní ose. Pro mě je nejdůležitější a nejvíce namáhavé všechen materiál sestavit do románu. Snažit se ho pak znovu rozložit je věc, kterou dělat nechci. Když si divadla požádají o autorská práva, jsem třeba ve spojení s režisérem a dramatikem, na konci poznámkuji scénář. V podstatě je to ale výsledek práce konkrétního týmu.

Opravovala jste i scénář Městského divadla Brno v případě Bílé Vody?

Žádná velká koncepční poznámka z mé strany nepadla. Já se hlavně vždy zaměřuju na stylistiku, jsem taková puntičkářka. Snažím se, aby slova, která hercům vychází z úst, byla faktograficky správně a třeba stylisticky upravenější, takže především spíš čistím okraje. Základní koncepci ve smyslu, co se vybere z příběhových linek a převede na jeviště nebo co už se do adaptace nevejde, to nechávám na režisérovi s dramatikem.

Jihomoravský politik Michal Hašek.
Inspirací je příběh Ficovy strany, říká po návratu do politiky exhejtman Hašek

Účastnila jste se příprav a zkoušek divadelního sboru, nebo pro vás bude finální inscenace překvapením?

Setkali jsme se hned na začátku, s hereckým týmem jsem se potkala. Mluvili jsme o pojetí knihy, o tom, co je nejdůležitější myšlenkou, co by bylo důležité divákům předat a co by nemělo zůstat opomenuté. Měli jsme takové společné vykopnutí. Na zkoušky jsem ale nechodila, protože hodně cestuji a nebydlím v Brně. Celek uvidím až na premiéře nebo možná o den dříve, ale na premiéru se určitě přijdu podívat a moc se na ni těším.

Jaká jsou nejdůležitější témata, která se prolínají knihou i divadelní adaptací vašeho románu?

To nejdůležitější je zachované i v divadelní hře. Tím je upozornění na bezpráví, které se dělo řeholnicím za minulého režimu, na Akci Ř a likvidaci ženských řeholních řádů, jejich internaci v pohraničních klášterech, věznění ve věznicích a zbavování se nejmladších členek řádu.

Zdroj: Deník/Terezie Heinz

A další?

Druhou myšlenku, která je velice podstatná a doplňuje první, razila moravská podzemní církev. V ní docházelo ke svěcení žen na katolické kněze. To je jakési podtrhnutí významu praktiky, jež byla v rozporu s kodexem kanonického práva. Hlavním poselstvím je, že bychom měli docenit a zlepšit postavení žen katoliček v katolické církvi, kde i dnes trochu zůstávají lidmi druhé kategorie.

Kdo je Kateřina Tučková:

  • Narodila se 31. října 1980 v Brně, dětství prožila v Moutnicích a Kuřimi na Brněnsku.
  • Vystudovala dějiny umění a bohemistiku na brněnské Masarykově univerzitě.
  • Doktorát posléze získala na Univerzitě Karlově v Praze.
  • Je známou českou spisovatelkou a držitelkou několika prestižních literárních cen.
  • Mezi její nejznámější díla patří Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně a Bílá Voda.