Odešel do uranových dolů. Jenom z lásky

"Pořád jsem si v ní listoval. Byly tam krásné obrázky. I když mě rodiče napomínali, abych už šel spát a vypnul lampičku, nedalo mi to,“ vzpomíná nynější šéf organizátorů tradiční výstavy minerálů v Tišnově.

Malému Andrejovi nedala kniha pokoj. Jednou se vypravil do okolních polí. A s očima u země hledal kamenné poklady Tišnovska. Pár jich našel, prvním dívčím láskám je přesto nedal. "Skončily ve školních sbírkách. Kdyby ne, měl bych už doma snad tunu kamenů,“ usmívá se nyní osmašedesátiletý muž.

V bytě si hýčká jenom ty nejcennější kousky. I tak jich jsou tři metráky: ve vitrínách, ve skříních i ve sklepě. "Kdepak, u nás doma nikdo šutry nesbíral. Jen já. Oba synové mi sice chvíli pomáhali, ale pak už jim na mineralogii nezbyl čas. Představte si, že mám šest vnoučat, ale ani jedno dítě bohužel po dědečkovi není,“ zamyslí se Andrej Sučko.

Kameny se staly jeho osudem. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě a život prožil v dolech. Kam jiní lidé odcházeli za trest, on mířil z lásky. Do uranových dolů v Příbrami a také v Dolní Rožínce. V Příbrami také našel svůj nejvzácnější poklad, kalcit.

"Při ražbě komínu jsem zastavil kolegu. Říkám mu, podívej se na tu krásu. Ale dávej pozor, jinak se na tebe všechno zřítí. Jen jsme kalcit vytáhli, zaslechli jsme hukot. Stěny se zřítily, ale naštěstí se nám nic nestalo,“ vzpomíná mineralog, který v Příbrami působil sedm let. Prý byl moc šťastný.

Za kameny procestoval kus světa. Nejdál byl za polárním kruhem, odkud si přivezl rubíny. "Jenom ta cesta přes tehdejší Sovětský svaz byla velkým dobrodružstvím,“ připomíná. I proto ho těší, když z namáhavých výprav může udělat radost třeba svým kolegům. A také amatérským obdivovatelům minerálů, kterých se na výstavě v Tišnově má sejít téměř deset tisíc.

V minulých dnech se Sučko vrátil z největší sběratelské burzy minerálů v Mnichově. "Byl jsem tam představit naši podzimní výstavu, která začíná v pátek,“ vysvětloval předseda organizačního výboru.

Pořadatelé očekávají příjezd dvou set šedesáti vystavovatelů a hlavně si přejí, aby žádný z návštěvníků nekradl. To je totiž problém. Asi k nejkurióznější krádeži došlo loni, kdy jeden z indonéských vystavovatelů chytil zlodějku přímo při činu. "Představte si, že její známá byla právnička, která pak zlodějku zastupovala. Možná, že ty kameny kradla pro ni. Kdoví,“ povídá Sučko. Tehdy prý začala utíkat s kamenem v ruce a bránila se, že jde čůrat. „Na otázku, proč i s kamenem, nedokázala odpovědět,“ dodává.