Vloni tuto soutěž vyhrála její sousedka z vesnice, blondýnka Lucie Hadašová. Mnohé proto možná napadlo, že nejkrásnější dívky jsou právě ze Strážnice. Kromě oduševnělé krásy je zřejmě nejsilnější zbraní Elišky Bučkové naprostá upřímnost. V prostředí často vyumělkovaných a plastikami vylepšených krásek se přiznala, že pro ni neni problém poklidit ve chlívku s prasaty nebo podojit krávu. Vždyť se vlastně nemá za co stydět.

Narodila jste se v náboženské rodině. Co vám dává víra v Boha?
Je pro mne velice důležitá, potřebuji svou vnitřní čistotu. Takový ten klid v duši. Tatínek s maminkou mi odmalička říkali, že bychom měli žít podle božích přikázání a neubližovat sobě ani okolí. Ale má víra v Boha ze mě samozřejmě nedělá jeptišku. Mám ráda život, ráda se pobavím, ale chci přitom klidně spát.

Chodíte do kostela pravidelně?
Ano, a moc ráda. Bohoslužby jsou součástí mého života a když jsem třeba kvůli volbě Miss musela návštěvu kostela vynechat, vnitřně mě to trápilo. Ale to nic, napravím to. V sobotu jedu konečně domů do Strážnice, takže zajdu nejen mezi kamamrády, ale také za panem farářem. Moc se těším.

Prostředí modellingu a přehlídkových mol ale příliš svaté není. Věříte si, že jste natolik silná, že zvládnete negativa této branže?
Zatím ano i když se přiznám, že mě některé nepříjemné věci už zaskočily. Třeba řevnivost mezi soupeřkami, kterou jsem pocítila na soustředění v Thajsku. Dokonce jsem na chvíli vážně uvažovala, že ze soutěže odstoupím. Nemám ráda intriky a ačkoliv nejsem bez viny, snažím se ke všem lidem chovat dobře.

Nechala byste si třeba kvůli kariéře upravit poprsí, boky nebo rty?
Zatím jsem přesvědčená, že asi ne. I tuto soutěž jsem přece vyhrála proto jak vypadám, jak jsem přišla na svět. Netěšilo by mě, kdyby lidé tleskali napíchaným rtům, uměle zvětšeným ňadrům a tak. Vždyť já se ani neomezuji v jídle. Jsem z vesnice a ráda se dobře najím. Pochopitelně se chci líbit a tak hodně cvičím. Uvolním se při tom.

Myslíte si, že dokážete odolat falešným přátelům, povrchnosti, která často doporovází vítězky soutěží miss?
Nevím, co bude za rok nebo pět let a do jakých situací se dostanu. Snad mě ale rodiče dobře vychovali a naznačili mi, jakou cestou bych měla v životě jít. Měla jsem úžasné dětství a jednou bych takové chtěla dát i svým dětem.

V čem bylo úžasné?
V lidskosti a poctivosti. Jsme z pěti dětí, nejmladší sestře Rozárce je teprve pět let. Rodiče se nám vždy snažili vymyslet nějaký zajímavý program. Jezdili jsme na výlety, vymýšleli pro nás soutěže. Byli a jsou našimi kamarády, ale museli jsme je poslouchat na slovo. Doma jsme měli rozdělené služby, každé z dětí má své povinnosti. Musela jsem hlídat sourozence, číst jim pohádky, prostě se starat. A také jsme nikdy neměli peněz nezbyt. Rodiče nás vedli ke skromnosti.

Trestali váš fyzicky?
No jasně. Zadek mě hodněkrát bolel. Ale já se na ně za to nezlobím, protože to s námi myslí dobře a chtějí, abychom uspěli ve společnosti. Naposledy jsem dostala přes pusu vloni o Vánocích, kdy jsem odmlouvala tátovi. Nechtělo se mi uklízet.

Jak reagovala maminka? Bránila vás?
Maminka stála při tátovi. Máme se rádi, ale občas si vjedeme do vlasů. Někdy mi ujede pusa, jsem hubatá a mamince se to nelíbí. Mám na některé věci, třeba na mé oblečení, jiný názor a tak se bráním. Naštěstí naše konflikty nikdy netrvají dlouho.

Budí to překvapení, že vítězka soutěže krásy otevřeně mluví o přísné výchově. Některé dívky se za ni stydí.
Nemám se za co stydět, maminka s tátou budou vždy jedinou jistotou pro mne i mé sourozence. Kdykoliv jsem potřebovala pomoc, stáli při mě i mých sourozencích. Mám v nich velkou oporu. A i kvůli nim mě velmi těší, že jsem vyhrála soutěž krásy. Potěšilo je to, maminka plakala dojetím.

Vyrostal jste na vesnici. Nebudete mít problémy žít v hlavním městě a cestovat po světě?
Myslím, že ne, i když na prostředí a partu ze Strážnice nedám dospustit. Mám tady hodně přátel z dětství, prožili jsme spoustu hezkých zážitků. Třeba i ty zabijačky. Proč bych se měla stydět za to, že mi chutnají jitrnice. Je zřejmé, že se mi teď svět hodně změní, ale bránit se nebudu. Snad to všechno zvládnu. Stejně se budu nejraději vracet k dědečkovi do sklípku, abych ochutnala víno, které se mu urodilo a na které je pyšný.

Co když dostanete nabídku fotit akty. Nebudete se stydět?
Tenhle druh focení určitě nebudu vyhledávat. Předpokládám ale, že se podobné nabídky jistě objeví. Bude záležet na fotografovi a vkusu.

Ještě nedávno jste pomáhala u dědečka s domácími zvířaty, vyvážela hnůj, sušila seno a najednou vám gratuluje idol žen, francouzský herec Alain Delon. Vaše tvář je na titulních stranách novin a časopisů. Jste šťastná?
Mám z toho velikou radost, ale jsem nohama na zemi. Každou ženu přece potěší, když se líbí a nejen kvůli dlouhým vlasům a očím. I já mám své komplexy, třeba odstálé uši, ale tak jsem se zkrátka narodila. Možná, že si je nechám raději přišít. Nevím. Třeba se jednou změní i má prsa, ale podstatné je, že jsem zvítězila naprosto přírodní.

Máte pod kůží rodné Slovácko?
Nedám na něj dopustit. Ráda zpívám, tančím v kroji, piju víno a občas si dám i slivovici. To k nám na Slovácku patří. Jsme veselí, radujeme se ze života. Nic tak člověka nepotěší jako dobří přátelé.

Co podle váš hledají muži u žen?
Lásku, šťastnou rodinu, čistý domov a pochopení. Něco, co jsem zažila doma. Také bych si jednou přála, abych měla šťastnou rodinu, ale zatím je na ni dost času.

A co lásky? Měla jste jich hodně?
Hodně, ale momentálně jsem nezadaná. Novou lásku nehledám, snad si mě najde sama. Předtím jsem chodila s klukem, s nímž jsme zůstali přátelé. Byl mi v Praze fandit.

V jednom z prvních rozhovorů jste prohlásila, že obdivujete modelku Petru Němcovou. Proč?
Připadá mi čistá a jsem ráda, že o mě po vyhlášení hezky mluvila. Uznání od takové ženy a profesionálky ze světa modellingu musí potěšit. Líbí se mi i Tereza Maxová, která se hodně orientuje na charitativní činnost.

Máte potřebuju změnit svět? Někomu pomáhat?
Zlo mi není lhostejné, vadí mi jako každému normálnímu člověku. Jenom si myslím, že důležitější než měnit svět je měnit k lepšímu sám sebe.

Proč jste se chtěla stát modelkou?
Asi v patnácti letech jsem měla nějaké své fotografie na internetu a tehdy se mi ozvali z modellingové agentury, že by se mnou chtěli nafotit kolekci. Odmítla jsem, protože jsem prožívala nějaké dívčí starosti. No a za dva roky se situace opakovala, i když s novými fotografiemi, a už jsem se nerozpakovala. Chtěla jsem focení vyzkoušet a také si něco vydělat, abych měla na parádu.

Jak důležité je pro vás vzdělání?
Velmi. Sice jsem z gymnázia přestoupila na kosmetickou školu, ale ne proto, že bych se chtěla vyhnout povinnostem. Mě se kosmetika líbí a jednou bych ráda studovala i vysokou školu s tímto zaměřením. Lákala by mě farmacie.

Proč se podle Vás dívky hlásí do soutěží miss? Chtějí si něco dokázat, zbohatnou nebo se jen ukázat?
Asi kvůli tomu všemu a zároveň. Ženy touží být obdivované, chtějí se líbit. Prostě to k nim patří a proto se do nich muži zamilovávají. A je úplně jedno, jestli ta dívka žila v pražském paneláku nebo vyrostala v hospodářství jako já ve Strážnici. Záleží ale i na názorech a hodnotách. A ty se asi poznají i v obličeji.