„To jsou zásoby, které v průběhu zimy doplňujeme. Průměrná spotřeba soli je v zimě asi sedm tisíc tun, ale předloňská úděsná zima nám spotřebovala skoro všechen materiál,“ prozrazuje provozní ředitel Brněnských komunikací Leoš Chasák.

Obě solné haly zvláštně voní. Soli je tu více, než v solné jeskyni. Jestli ale léčí, nikdo neví. Ve skladech zůstává někdy i dva roky. Proto v sobě musí mít speciální příměs, díky které zůstává sypká.

Sůl ve starých cihlových budovách Bohuslava Fuchse se od té kuchyňské liší jen nepatrně. „Sem ji dovážíme z Polských solných dolů. Narozdíl od kuchyňské soli je hrubější a má asi dvě procenta nečistot. Ty by lidem v jídle skřípaly v zubech,“ usmívá se Chasák. Drobné krystalky se na silnici rozpustí hned, ty hrubější účinkují až za delší dobu a sníh tak drží pod kontrolou déle.

Do devatenácti aut ji během patnácti vteřin nasypou speciální násypníky, podobné velkým vanám. „Musí to být rychlost. Díky tomu na silnice vyjedeme během patnácti minut jako záchranka,“ dodává Chasák.

Plnění sypačů ovládají ve skladech dva lidé. Jeden sedí za pultem s tlačítky. Druhý člověk nahrnuje strojem materiál do násypníků.

„Každý sypač má své dvě pravidelné trasy, které oběde za tři hodiny. Kolikrát je ale počasí tak rozmarné, že auta objíždějí silnice pořád dokola,“ přiznává sisifovskou práci ředitel.

Čtěte více v rámci seriálu:


- Jak se pere v Bohunicích
- Brno spí. Pavoučí muži opravují billboardy
- V pasáži Jalta trčí dráty ze stropu a vrzají výtahy