"Jsme tu proto, abychom urovnali povrch po kácení topolů," vysvětlil na místě Otakar Sněhota starší. Jeho koňské posily si povolala Veřejná zeleň města Brna. S organizací spolupracuje už řadu let, kdy po Brně spravuje například parky Lužánky a Špilberk nebo stahuje dřevo z Wilsonova lesu v Žabovřeskách.

Dva statní hřebci plemene Slezský norik Nanuk a Jasánek měli za necelé tři hodiny s prací hotovo. Úkol i lokalita byly však neobvyklé. "Když se vláčí parky, tak stačí projet jednou a dostaneme do půdy vzduch. Je to plynulejší. Tohle je vyloženě hrubá práce. Musíme jezdit dvakrát, třikrát i pětkrát, aby to mělo nějaký efekt," popsal Sněhota starší.

Výhoda této staré zemědělské techniky je například v tom, že se kůň dostane do prostor, kam by stroje neprojely. "Máme hodně strojů, ale jde z toho smrad a hluk. Ve Wilsonově lese je třeba nepoužíváme. Nechceme zničit plošinou nebo jeřábem kořeny a asfalt. S koňmi je to lepší. Půdu pěkně srovnají a vyryjí i hlouběji rýhy," okomentoval využití tažných koní pracovník Veřejné zeleně města Brna Aly Ajdan.

Náročné na fyzičku

Minulý týden Sněhota se synem podobně orali na sídlišti v brněnských Černovicích. "Měl jsem strach. Bylo tam vysázených strašně keřin ohraničených kůly. Brány mají tři metry záběr a jezdili jsme průjezdy o dvou metrech. Vlezly se tam jenom dvě a ta třetí se pořád musela nadnášet. Bylo to fyzicky náročné přenášet i ten smyk," postěžoval si. Nejpřirozenější prostředí je pro něj i koně však les či pole na vesnici.

Právě v Žarošicích na Hodonínsku chová kromě šestiletého Nanuka a třináctiletého Jasánka i jejich jedenáctiletého bratra. Celoročně s nimi se synem stahují klády z lesů a orají sousední pole. "Výhodou je ekonomika, klid a to, že kůň neudělá žádnou škodu. Koňské kopyto nevytiskne koleje. I když je tam nějaké kvítečko, tak to nepoškodí, jak když projede kolový či pásový prostředek," zdůraznil výhodu zvířat, o které se stará od mala a které ho posledních třicet let živí.

S prací mu pomáhá jeho stejnojmenný syn Oskar Sněhota. Vystudoval bakaláře na fakultě sportovních studií, ale po úrazu nemohl nastoupit na magisterské studium. Začal tak pomáhat tátovi naplno. "Vůbec toho nelituju. Sice je to fyzicky náročné, ale co se týče klidu v hlavě, je to neocenitelné. Kdyby byla dále práce v lese, tak u toho určitě zůstanu. Koně budoucnost mají. Je to klidná síla na všechno a v tom lese jsou terény, kde je kůň nezastupitelný," svěřil se se svojí vizí navázat na rodinnou obživu.

BARBORA PEŠTÁLOVÁ