Už na první pohled je vidět, že muž, který se stal tento týden členem testovacího týmu Brněnského Deníku Rovnost, rád jí. Přestože váží pomalu stejně jako dva urostlí chlapi, sní normální porci a je sytý. A když si měl vybrat oblíbený podnik, kde mu chutná, neváhal ani vteřinu. Zvolil pizzerii La Strada v brněnské Kounicově ulici.

„V restauraci La Strada je výborná kuchyně. Sice tady nejím pravidelně, ale když mám chuť na něco moc dobrého, zajedu si právě sem,“ říká frontman kapely Čankišou Karel Heřman. Je to muž, který obsadil druhé místo na mezinárodním hudebním festivalu Chuch Mongolia v Mongolsku. Zpěvák, který zpívá písničky jednonohého lidu Čanki. Veselé a pohodové.

„Lidi mají dost problémů v životě, tak proč by měli poslouchat nějaké dojemné skladby. Ty jsou dobré leda tak na to, aby u nich mohli truchlit,“ vysvětluje Heřman hudební zaměření brněnské kapely s etnografickým duchem.

Ale zpátky k jídlu. První muž Čankišou není v jídle vybíravý. „Jím víceméně všechno. Pokud bych měl sestavit hitparádu mých oblíbených kulinářských hitů, jsou na prvním místě lasagne. Druhé místo by obsadily všechny pokrmy z čerstvých mořských ryb a třetí příčku okupuje sekaná od maminky,“ usmívá se Heřman při výčtu nejoblíbenějších jídel. Naopak propadákem je u něj jen rýže na sladko. Tu nejí vůbec.

Oběd jak kdy

Rýžový nákyp v testovaném podniku nenabízejí. Z jídelního lístku La Strada by si ale vybral všechno. Nakonec volí plněná kuřecí prsa a salát z rajčat a cibule. „Ať si dám cokoliv, vím, že to bude mimořádná lahůdka,“ říká Heřman. Oběd ovšem není pro hudebníka pravidelným denním rituálem.

Říká, že jeho stravovací návyky jsou příšerné. „Ráno vstanu a uvařím si kafe. K tomu zakousnu nějaký chleba se salámem nebo sýrem a jdu pracovat. Někdy obědvám, ale většinou nemám čas, takže si vezmu nějakou odbývačku. Třeba zeleninový karbenátek,“ popisuje Heřman denní skladbu jídel.

Jakmile se den přehoupne do druhé poloviny, jí čím dál méně. „Před koncertem nejím vůbec a po něm si dám večeři. To je snad jediné jídlo, které jím pravidelně. A někdy je ta večeře tak pozdní, že by se dala nazvat i snídaní,“ žertuje Heřman.

Při čekání na přípravu vybraného jídla vypráví o gastronomických zážitcích. Těch zažil řadu. Objel totiž skoro celou zeměkouli. „Pozoruhodná a nezapomenutelná byla návštěva u pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa. Myslel jsem si, bůhvíjakou nám nenaservíruje specialitu, ale jeho kuchař připravil obyčejné pečené kuře,“ vzpomíná Heřman na návštěvu islámské republiky. Jakmile dojedli hosté hlavy státu oběd, podal jim betel. „To je taková kulička, která je silnější než kafe. A je to v podstatě droga,“ líčí hudebník zajímavý zážitek.

Betel je pro „našince“ neznámý. Je to rostlina, které se říká pepřovník betelový. První informace o betelu přinesl do Evropy až koncem 13. století cestovatel Marco Polo, který se s jeho žvýkáním setkal v Indii. Betel se však v Asii používal již nejméně o dva tisíce let dříve, než se s ním cestovatel seznámil. Například bájní asijští hrdinové prý často oklamali nepřátele tím, že jim vytékaly z úst červené sliny. Jejich protivníci se pak domnívali, že je to krev a nechali je na pokoji.

Ostré jako šavle

Na Asii má Heřman vůbec samé „peprné“ vzpomínky. Tamní lidé prý koření všechno a víc než hodně. „Každé jídlo je tam tak pálivé, že to leckdy nejde ani pozřít. Třeba obyčejná chilli paprička v čemsi namočená, které jsem s kolegy z kapely říkal zelené peklo. To snad ani nebylo chilli, ale halucinogen,“ tvrdí lídr brněnské etnoskupiny.

Když dal chilli papričku do úst, myslel si, že to bude jeho poslední sousto v životě. „Jedl jsem to zaráz s kluky. Nejprve jsme se orosili, ale pak nám to málem uřízlo hlavu. Mám rád kořeněná a ostrá jídla, ale co je moc, to je moc,“ ušklíbne se. Vyprávění uteče jako voda v potoce a objednané jídlo je na stole. Už při prvním soustu se Heřman rozplývá blahem. „Je to výborné. K tomu nejsou potřeba slova. To se musí ochutnat,“ shrnuje pokrm a pouští se do jídla. Sní všechno až na trochu rajčat, která zbyla v bílé misce. „Je to bomba, ale salátek už musím nechat,“ omlouvá se Heřman číšníkovi.