V hantecu píšete pohádky i vyprávíte vtipy, kolik knih jste vlastně zatím vydal?
Je to šest knížek a tři CD. Jako první vyšly v roce 2011 Pohádky v hantecu aneb Goldnový merchny. Byly úspěšné, a tak jsem se rozhodl vydat sérii fórů: Fóry vo kocórech, Fóry vo borcách a Fóry vo šropálech, tedy o dětech. Pak vyšlo pokračování Pohádek a Trapasy v hantecu. Jsou to v podstatě autobiografické příběhy ilustrované Liborem Machatou, se kterým spolupracuji. A vzhledem k tomu, že se mi podařilo nadchnout pro hantec i Františka Ringo Čecha a Petra Novotného, zařadil jsem k trapasům i překlad pětadvaceti zásad dobré pohody Petra Novotného a překlady příběhů Ringových obrazů.
Které zásady to jsou?
Tak například: Když je někdo vůl, nepracujte s ním. To jsem přeložil S hůlkó neklepé, čímž jsem vlastně rozšířil původní myšlenku. Současně je to vzkaz pro děvčata, aby nespala s blbéma borcama. Takže jsem tu zásadu vlastně ještě povýšil. (smích)
A jak se k hantecu staví František Ringo Čech?
Nadchl ho. Zatímco ostatní Pražáci se mě ptali, jak se řekne coca-cola, čokoláda a jiné nesmysly, Ringo Čech šel rovnou k věci a zeptal se: Mě by hrozně zajímalo, jak se u vás v Brně říká souloži s prezervativem? Když jsem mu odpověděl, že pro to existují výrazy jako Lupat v gudíru (podle peneumatik Good Year) nebo ťukat v pláštěnce, strašně se smál a stále opakoval, jak hantec a Brno miluje.
S Ringo Čechem jste spolupracoval i ve spojitosti s jeho výtvarným snažením.
Každý z jeho obrazů provází nějaký příběh. A jak o svých obrazech říká: Každý vytváří z devadesáti procent nějakej fór a z pěti procent umění. Ringo Čech neskrytě přiznává, že malovat neumí, ale maluje rád a já mu některé tyto šílené příběhy přebóchl do hantecu, a nakonec to i zařadil do své kníhy.
Bylo pro vás zpočátku těžké prosadit se a přesvědčit nakladatele?
Původně se mnou vydavatelé knížek nechtěli mít nic společného, protože nevěřili, že se hantec bude prodávat. První knížku Pohádek jsem si vydal vlastním nákladem. Prodalo se jich přes čtyři tisíce. Nakladatelství se toho nějak domákla a začla mi volat. S uraženou ješitností jsem ale dělal dámu a stál si za tím, že moje knížky musí být co nejlevnější. Cítil jsem, že chtějí dělat byznys a lópat krópy. Pak se mi ale ozvaly Knihy Dobrovský a po nějaké době jsme se domluvili, že by kniha mohla stát mezi 99 a 199 korunami a já nakonec nabídku přijal.
Pohádky v hantecu jste už dokonce namluvil i na CD.
Zpracování v audio verzi se nabízelo. Texty jsem namluvil v blanenském studiu kamaráda Petra Hurdese, a protože album nemohly provázet pikantní obrázky kreslíře Libora Machaty, vymysleli jsme hudební doprovod s nejrůznějšími zvuky. A je pravda, že mě občas napadá, zda tento zvukový podkres není ještě provokativnější než ty obrázky. (smích)
A co vaše písně v hantecu.
Petr Novotný mi navrhl, abych udělal Vorgle tedy Buráky. Jako bývalý rocker jsem s ním nesouhlasil, ale na druhou stranu jsem si říkal, co bych pro hantec neudělal. Vznikla například i Betelná koc, neboli Báječná ženská a mnohé další předělávky, ke kterým přibývaly i mé autorské písně.Říkám o sobě, že jsem hudební prostitut. Jak totiž hrávám na různých oslavách a svatbách, vždy to dopadá tak, že na nejrůznější odrhovačky jdou vždy všichni tancovat, když ale zahraji písničky, které se mi líbí, lidé si chodí sednout.
Co pro vás hantec znamená?
Je to srdeční záležitost. Jak říká Petr Novotný, není to jen slang, ale životní filozofie a stav duše. A je to vidět, protože každý, kdo má k hantecu blízko, dělá pořád srandičky a legrácky. Lidé s hantecem spojení v něm nejen mluví, ale i žijí.
Je pravda, že hantec i učíte?
Ne tak úplně. Učím na střední škole, někdy v hantecu, protože k největšímu umění současného pedagoga patří studenty motivovat a zaujmout. A pokud bych postupoval jen suchopárně podle osnov, nikdy se mi to nepodaří.
A co váš pořad Výuka hantecu v Čechách, který příležitostně reprízujete s Liborem Machatou?
Je to takové pásmo, ve kterém diváky zábavnou formou seznamujeme. Mluvím hantecem a Libor to překládá do češtiny a víc rozmlouvá s diváky. Máme rámcové scénáře, kterých se ale chytáme jen okrajově a spíš se vzájemně překvapujeme. V našem představení také sezdáváme kalósky. Zpracovali jsme svatební projev a já jej překládám do hantecu. Celá řeč končí slovy: Nyní jste splnili podmínky stanovené naším státem a tímto vás prohlašujeme za manžele, což v mém podání zakončuji dovětkem: A dobře vám tak.
Prý také v tomto představení oddáváte novomanžele.
Ano, sezdáváme kalósky. Zpracovali jsme svatebních projev a já jej překládám do hantecu. Celá řeč končí slovy: Nyní jste splnili podmínky stanovené naším státem a tímto vás prohlašujeme za manžele, což v mém podání zakončuji dovětkem: A dobře vám tak.
KDO JE HONZA HLAVÁČEK
• šiřitel hantecu, bavič a
hudebník
• narodil se 12. prosince 1961
v Brně
• vystudoval lékařskou
elektroniku a působí jako
učitel informatiky na Vyšší
odborné a střední škole
zdravotnické v Brně
• dosud vydal tři CD namluvená
v hantecu a šest knih. V září
vyjde sedmá publikace
nazvaná Fóry vo švestkách
• pořádá vystoupení s vlastními
hudebně-zábavnými pořady
• je ženatý, má j
ednadvacetiletou dceru a dvě
vyženěné děti. Jeho manželka
mu coby velká fanynka
hantecu dělá korektury knih
• mezi jeho záliby patří spolu s
hantecem také hudba,
literatura a cestování
Nemáte někdy pocit, že hantec z Brna už mizí?
Je to tak. Když slyším ono „hele", „koukej" nebo „viď", trhá to uši. Ve škole vidím, že mladí lidé dnes jakoukoli větu uvozují prohlášením „hej". Po ránu tak třeba ve škole pravidelně slyším „Hej, jsem se včera vožrala, víš co." Co k tomu víc dodat, v tom je prostě řečené všechno. (smích) A právě proto, že se o hantec bojím, snažím se ho co nejvíc šířit. Vždycky říkám, že hantec je jeden ze symbolů Brna spolu se Zbrojovkou, Kometou a škopkem, který už ale vlastně bohužel není náš.
Můžou za útlum hantecu i moderní technologie a rozmlouvání lidí přes e-maily a sociální sítě?
Jednoznačně, protože dřív se lidé bavili v hospůdkách a tam hantec utvářeli. Blbli, dělali vylomeniny, třeba právě i s Rudy Kovandou, a to všechno k hantecu patří. Bylo to dané i tím, že tehdy měli lidé s kým bojovat. Existoval bolševik a hantec byl jeden druh protestu. Dnešní mladí lidé v podstatě všechno mají, jen nepřítele ne. Nemají s kým bojovat, což je v jistém ohledu i smutné.
Kdy jste poprvé pocítil, že se hantecu chcete věnovat vážněji?
V prostředí hantecu jsem vyrůstal. Poprvé jsem si to uvědomil ve dvanácti, když jsem uviděl na stroji napsanou povídku Franty Kocourka Jak skalil Žanek Husůj v pakostnici čtrnáct kilo patnáct. Byl to hantec strašně koncentrovaný. Běžně se totiž hantecu používá jako šafránu, jen sem tam. Právě tehdy jsem si řekl, že je to úžasné a že se s tím dá skvěle pracovat. Pak jsem se snažil převádět do hantecu úsloví a básničky.
Myslíte překládat básničky?
Právě že ne, výraz převádět používám záměrně. V hantecu musíte myslet, protože psát v něm slovo od slova je nemožné. Stejně jako v jiných jazycích nekopírujete slepě větu za větou, ale vytváříte celé větné konstrukce. Uvedu příklad na větě Byl to dobrej manžel. Výraz pro manžela v hantecu není a vlastně by to tak ani nikdo neřekl, takže nejbližší opis tomu je i přes manželku, což by bylo: Byl to dobré borec, protože na stařku nevařil žádný serpentiny.
Sluší hantec i ženám?
Chlapům sluší rozhodně víc, i když v hantecovém klubu je přes dva tisíce lidí, mužů i žen. Jednou měsíčně máme srazy v hospodě na Staré osadě. Potkává se s námi i jedna úžasná paní, starší šalinářka, radí mi a vždy se neomylně trefí. Kouzlo tohoto setkání je taky v tom, že se zde sejdou lidé různých povolání, od řidičů, řemeslníků po manažery a akademické malíře. Je to různorodá společnost a je to prostě lochec.
Jak se hantec v Brně zrodil?
Zhruba v 18. století v Brně žilo asi šedesát procent Němců a brněnská mluva využívala německého základu s českým skloňováním. To byli všichni ti švigrmutři a tak dále. Bylo to údajně i proto, aby Češi rozuměli Němcům, a Němci Čechům ne. Na začátku století pak vznikla takzvaná brněnská plotna, tedy mluva tehdejší spodiny: zlodějů a prostitutek, kteří tak mluvili proto, aby jim nebylo rozumět a aby se mezi sebou identifikovali.
Další vlna hantecu přišla po druhé světové válce.
To byli takzvaní štatlaři, kterým se nechtělo pracovat. V sedmdesátých letech se hantecu chytli i hudebníci, herci, intelektuálové a Franta Kocourek. Ti si začali s hantecem hrát. Oprostili ho od němčiny, obohacovali hantec o novou nadstavbu a objevovali jeho novou krásu. V letech osmdesátých začal hantec zas upadat a v devadesátých se vrátil. A já na to navázal.
Bez němčiny by se tedy hantec nikdy nezrodil?
Pravděpodobně ne. V sedmdesátých letech Brňáci dokonce hantec přiblížili londýnskému cockney, což byl slang tehdejších lodníků a dělníků, kteří mluvili jen v náznacích. Používali schválně jiná slova, která zněla jako ta původní zamýšlená, což je pro cizince nebo lidi neznalé naprosto nečitelné. Franta Kocourek to kdysi správně pojmenoval, že hantec se od němčiny dávno oprostil a už si jen hraje se slovíčky.
Uznávají hantec jako druh nářečí lingvisté?
Samozřejmě! Největší náčelnicí přes hantec z akademických kruhů je brněnská profesorka Marie Krčmová, se kterou často hodně věcí konzultuji. Jedna z jejích žákyň teď dokonce o mně píše diplomovou práci.
Který oříšek jste spolu například řešili?
Bylo jich hodně. Zmíním například občanský průkaz, tedy občanku, které se v hantecu říká flétna. Dlouho jsme nad tím přemýšleli, ale nikdo nevěděl proč. Teprve nedávno jsem objevil pramen, který to objasňuje. Zločinci ve vídeňském podsvětí si někdy v období kolem roku 1830 nechávali dělat falešné papíry, kterým říkali flette a to se později přeneslo i do Brna. Další typická slova s německým základem jsou například volkny neboli mraky a haluze jako větve. Dlouho jsem taky přemýšlel nad tím, jak je v hantecu strom – tedy v tom slova smyslu, aby vycházel z němčiny.
A na co jste přišel?
Les je valdec, což je taky z němčiny, ale se stromem jsem se dlouho trápil a nový tvar jsem vymýšlet nechtěl. Až jsem jednou slyšel vyprávění Karla Hegera z jedné archivní nahrávky. Vykládal o svém dětství: A my jako malí šropáli sme v tom Königu chodili do valdny a tam, mezi těma krásnejma baumálama… Tak jsem si hned řekl, pozor, baumál tedy strom existuje a jen se na něj zapomnělo.
Hantecem se hlavně v Čechách a mezi Pražany proslavil Miroslav Donutil. Každý z Brna přitom při jeho vyprávění cítil, že pointa vystavěná na úryvcích v hantecu až tak vtipná není, protože se tak v Brně mluví nebo to člověk alespoň z doslechu zná. Jak na vaše příběhy reagují lidé z Prahy a jak vás vnímají Brňáci?
Jedním z pravidel je, že když převádíte věty z hantecu do češtiny, nejsou tak vtipné, jako když to děláte z češtiny do hantecu. A to, že u vyprávění, nad kterým se Brňáci jen pousmění se Pražáci můžou umlátit smíchy, jsem si ověřil několikrát na vlastní kůži. Pozná se, když se člověk hantecu znalý směje zasvěceně. Reaguje na správných místech – na rozdíl od těch, kteří se smějí neustále jen tomu, že hantecem vůbec promlouváte.
Jak už jste zmínil, hantec je nikoli slang, ale stav mysli. Býváte vůbec někdy smutný?
Určitě. Ale jedna ze zásady dobré pohody je i trvalý úsměv. Usmívejte se a za chvíli se dobrá nálada dostaví. A těch lidí, co v okolí kolem sebe naštvete! To teprv stojí za úsměv.
Kterých s Brnem spjatých osobností si nejvíc vážíte?
Je jich mnoho, ale hlavně musím jmenovat Miloše Bernátka, manažera Šelepky a skvělého člověka, který pro brněnskou kulturu udělal nejvíc. Divím se, že dosud nikoho nenapadlo ho nominovat na Cenu města Brna.
Netajíte se tím, že rád cestujete? Kam byste se ještě rád podíval?
Cestuji rád, k srdci mi přirostla Djerba kvůli bezvadnému lenošení u vody, Las Vegas s úžasným nočním životem a bezvadnými show. Jednou, až budu velkej, jak rád říkávám, bych se chtěl podívat do Austrálie.
Má ve světě brněnský hantec obdobu? Pomineme-li tedy již zmíněný londýnský slang cockney, který vznikl zhruba před stopadesáti lety a dnes ho řada lidí užívá, aniž by si to vůbec uvědomila.
Myslím si, že určitě. Vždyť je tolik jazyků s tolika dialekty. A kdyby ne, tak by to byla rozhodně škoda. Ale ať jich je kolik chce, pro mne je hantec nejhezčí.
Nová doba přináší nová pojmenování. Jak si dokážete poradit s novými výrazy?
Snažím se novotvary nedělat, ale spíš spojuju slova existující. Jako příklad uvedu štatl jako město a švestka jako policajt. A protože se mi nelíbí spojení městská policie, vymyslel jsem štatlový švestky. Což dřív nebylo, ale vychází to z už zažitých spojení. Jednou mě někdo vyzval k tomu, abych do hantecu převedl větu: Pokazila se mi tiskárna, musím vám zprávu odeslat e-mailem ve formátu PDF. Tak jsem to udělal: Kósla se mi šrajbra, musím vám ten cunt odlifrovat emailovó válkó v PDF fligně. Je to trochu přitažené za vlasy, ale ještě na hraně.
Překvapujete někdy hantecem ostatní? Nečekaně, třeba i v cizím prostředí?
Hlavně v hospodě, tím se velice bavím. Pokaždé, když tam vidím nějakýho mladýho kalóska, řeknu mu, ať mi dovalí plnotučné škopek. Nebo když řídím, tak řeknu, že kósnu zbabělca, neboli že chci šméčkové škopek, což je nealkoholické pivo. Generačně starší výčepní hned ví, a když to nezná, propojí si to, protože přemýšlí. Na rozdíl od mladých, bohužel. Nečtou, jen prohlížejí fotky a klikají do počítače, který jim vše naservíruje pod nos.
I v hospodě se ve vás probouzí učitelské poslání?
Nedávno jsem pročítal maturitní práce a zhrozil jsem se. Současní studenti nedají dohromady větu tak, aby měla svou vlastní melodii a poetiku. Jejich větné stavby jsou jak z čínštiny. Přesná definice pro zajímavě a rytmicky napsaný text asi neexistuje, ale četbou to, myslím, člověk pod kůži dostane. A to je to, co současné generaci chybí.
Vedete k hantecu i své děti?
Jednou se měla dcera do školy naučit Polednici a já ji doma poradil, aby se ji naučila v hantecu. Bylo to mnohem obtížnější. Ale místo toho, aby to učitelka vzala s humorem nebo dokonce i ocenila, jí jako klasická semetrika pohrozila pětkou, pokud se to nenaučí pořádně. Takže v tomto případě se to zrovna neosvědčilo.
A abychom byli aktuální, co Mistrovství světa ve fotbale? Má pro něj hantec pojmenování?
Jako myslíte Velká fusecová mlata na celý hródě? (smích)