Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho. Úvodní slova slavného husitského chorálu, který děsil křižáky tak, že odhazovali zbraně a prchali z bitvy, se rozléhala od roku 1419 také Moravou. Vítězství ale vyznavačům kalicha v této zemi českého království nepřinesla.

Císař Zikmund Lucemburský zpočátku sice nedokázal dobýt Uherský Ostroh, kde měli moravští stoupenci husitů svůj tábor, ale v Brně se mu převrat podařilo odhalit. „V březnu 1422 jmenoval svým místodržícím na Moravě Albrechta II. Habsburského. Ten získal hrady Veveří a Špilberk," připomněl historik Jiří Motyčka.

Husovo upálení v Kostnici před šesti sty lety neovlivnilo obyvatele Moravy tak jako Čechy. „V kostele svatého Mikuláše v Brně však kázal stoupenec husitů Mikuláš Polák. Roku 1421 dal Zikmund na brněnských jatkách popravit veškeré husitské poselstvo a moravské pány přinutil vzdát se kalicha," doplnil Motyčka. Zastání měl císař i mezi většinou katolických Němců.

Ačkoliv žádné z větších měst husitskému tlaku zcela nepodlehlo, Brno utrpělo velké škody. Jeho předměstí čeští husitští vojáci vypálili při svých nájezdech v roce 1421. „Počet obyvatel klesl na pět a půl tisíce," uvedl Motyčka.

Především znojemský region se svou přímou vazbou na jihočeské tábority dopadl hůř. „Opevňovali pohraničí, aby se mohli bránit rakouským vojskům, kdyby to bylo nutné. Vedl je katolický vévoda oddaný Zikmundovi," vysvětlil historik Josef Válka z brněnské Masarykovy univerzity.

Znojemská stopa

Znojemským regionem se proplétají také životní cesty císaře Zikmunda a vůdce husitských vojsk Jana Žižky. „Mladý Žižka se v mládí zdržoval na Bítovsku a v sousedním severním rakouském příhraničí. Zkušenosti sbíral jako nájemný žoldák," poznamenal historik znojemského Jihomoravského muzea Jiří Kacetl.

Největší město v oblasti husitům ale nikdy nepodlehlo. Zikmund se do Znojma uchýlil v březnu 1421. „Stáhl se z husitských Čech a několik týdnů s dvorem pobýval ve Znojmě na útraty městské kasy," dodal Kacetl. I přesto město na císařské straně zůstalo po celou dobu husitských válek.

Znojma se pokusila husitská vojska zmocnit v roce 1425, kdy vyznavači kalicha město dva týdny obléhali. „To byl tehdy ale drahý podnik, navíc se vojskem začaly rychle šířit nemoci. Proto nadšení husitům moc dlouho nevydrželo," shrnul Válka.

Právě ve Znojmě nakonec skončila i životní cesta císaře Zikmunda. V prosinci roku 1437 cestoval do Uher a ve městě ve věku devětašedesáti let zemřel. Na Dolním, dnes Masarykově náměstí, ozdobná dlaždice ukazuje místo, kde se prý sesunul z koně.Pro zvětšení klikněte.

Podle Války byl právě Zikmund důvod, proč moravská šlechta husity nepodpořila. „Dokázal s nimi vyjednat příměří, ze kterého měli zisk všichni," vysvětlil Válka. Zároveň tak podle něj zabránil chaosu, který tehdy v západní Evropě způsobilo takzvané papežské schizma, kdy v čele církve stáli tři papežové.

Ne všechna jihomoravská města dopadla jako Znojmo. Vyškov husité napadli a vypálili v roce 1423. Tažení bylo vedené právě proti odpůrcům kalicha. Zarytým protivníkem Husa a husitství vůbec byl i olomoucký biskup Jan Železný. „Husité ho vnímali jako jednoho z úhlavních nepřátel a Vyškov byl baštou biskupství," uvedl vyškovský historik Radek Mikulka. Podobně jako Vyškov kališníci vypálili další místa na jižní Moravě, například tvrze Konůvky a Mezilesice na Vyškovsku.

Osm let husitská vojska pobývala i na Břeclavsku. „V roce 1426 vojáci obsadili břeclavský a podivínský hrad, v regionu vydrželi do roku 1434. Najížděli odtud do Rakous a Uher. Oba hrady opustili až po bitvě u Lipan," vysvětlil historik Emil Kordiovský.

Historik Válka: Husity zastavil silný vliv církve

Brno - Husitům zasvětil větší část svého akademického života. Podle pětaosmdesátiletého historika Josefa Války z brněnské Masarykovy univerzity na tehdejší dobu nejde nahlížet dnešním pohledem. „Tehdy bylo jasné, kdo proti komu válčí a proč, protože vždy boji předcházelo oficiální vyhlášení války," uvedl.

Jaký byl rozdíl mezi českými a moravskými husity?

Především v tom, že města na jižní Moravě zůstala katolická a německá. Žádné nebylo husitské, byly tam jen posádky.

Pyšnila se také Morava významnými kazateli?

Všechny myšlenkové revoluce od čtrnáctého století se většinou udály na univerzitách. Ta na Moravě chyběla. Spousta husitů, jako třeba Bedřich ze Strážnice, je pak historicky zkreslená. Působili na Moravě krátce nebo tu měli jen kořeny.

Proč se traduje, že Moravané byli přísně katoličtí a s husity se nezaplétali?

Jižní Moravu ovlivňovala silná pozice olomouckého arcibiskupství. Ale jinak jde o mýtus. Když v Kostnici upálili Husa, šlechta, nehledě na to odkud, se spojila proti císaři. Patřili mezi ně třeba i Pernštejnové, kteří dosazovali na své fary husitské kazatele. Hlavní je si uvědomit, že tenkrát měli všechny velké rody majetek v Čechách i na Moravě.

Jaký byl průběh husitských válek na Moravě?

Moravu si nikdy nepodmanili. Pokoušeli se města ovládnout, ale kvůli silnému postavení církve, která měla své vojáky, se jim to nepodařilo. Nejhorší byly první tři roky válek, kdy docházelo ke spoustě menších šarvátek.

A co velké bitvy?

To ne. Husité začali rychle vítězit. Přidal se k nim obyčejný lid. Když později dělali své loupeživé nájezdy, lidé jim jídlo a majetek přenechávali. Katolíci proto začali uzavírat mírové smlouvy.

Co to tehdy znamenalo?

V tom je rozdíl oproti dnešku. Tehdy bylo jasné, kdo proti komu válčí a proč, protože vždy boji předcházelo oficiální vyhlášení války. Smlouvy byly svaté. Kdo válčil bez nich, byl psanec.

Na hrady vytáhli s praky i zradou

Jižní Morava - Ve jménu kalicha vyrazili husité bojovat s protivníky vedenými králem Zikmundem Lucemburským také na jižní Moravu. Kromě sídel svou pozornost při tažení zaměřili i na hrady, tvrze a opevnění. „Šlo pro ně o skladiště cenných kovů a potravin," vysvětlil historik z brněnské Masarykovy univerzity Josef Válka.

Obléhání většinou dlouho netrvalo, protože vojskem se rychle šířily nepokoje, nemoci a hlad. Přesto na několika místech byli úspěšní. Třeba v Boskovicích si podmanili město, na hrad však silami plýtvat nemuseli. „Od roku 1398 patřil pánům z Kunštátu, kteří přijali učení Jana Husa. Společně ho drželi bratři Boček a Viktorín. Ten dokonce patřil ke špičkám husitských vojsk, byl totiž hejtman v Žižkově armádě," uvedl kastelán zámku Kunštát Radim Štěpán, který se touto tematikou dlouhodobě zajímá.

Možností, jak dobýt opevněné sídlo, bylo hned několik. „Méně častý a ne vždy úspěšný byl přímý útok. Zato hojně rozšířená byla zrada. Člen posádky se nechal podplatit a další vývoj si už lze snadno představit," poznamenal historik Muzea Blansko Milan Koudelka.

Mnohem častěji než v předchozích historických obdobích husité využívali dělostřelectvo. Právě aktivní obléhání, kdy hrad ostřelovali všemi možnými způsoby, jako jsou praky a jiné obléhací praktiky v kombinaci s útoky pěších bojovníků, byla doména přívrženců kalicha. „Palbu směřovali hlavně na obranné ochozy hradu či města, které se snažili zničit. Jakmile se jim to povedlo, posádka se obvykle musela vzdát, neboť už hradby nemohla bránit," vysvětlil Koudelka.

V řadě případů se jim podařilo prorazit hradební zdi či brány, případně hradby zdolali například pomocí žebříků. „Výsledkem byl pak obvykle masakr obhájců. Pokud ale bylo obležené místo rozlehlejší a posádka odhodlaná, ani střelba a zteče jej nemusely pokořit," řekl Koudelka.

Často vzájemnému střetu předešla dohoda. „Měla nejrůznější podobu, například kapitulace s právem čestného odchodu nebo i přidání se na stranu obléhatelů," přiblížil historik.