„Jazyk, kterým se mluví v Čechách, se odlišuje od toho, který používají Moravané. Právě zdůraznění těchto odlišností a osobitost moravštiny nás inspirovala k vytvoření spisovné moravštiny,“ říká Jan Kozohorský z Ústavu jazyka moravského.

Sdružení už vypracovalo podrobnou mluvnici a vymyslelo pro ni i vlastní název: moravopis. Podle vzoru pravopis. Moravopis například přesně uvádí, jak vyslovovat samohlásky či jak místo písmene „Ď“ psát „Dj“.

V úspěch projektu však příliš nevěří jazykovědci z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. „Lidé by tuto snahu mohli brát jako vnucování nějakého jazykového slepence z různých částí Moravy, který jim není vlastní. Dopadlo by to tak, že se vezme něco z Ostravska, něco z Hané, něco ze Slovácka a něco z Brněnska. Lidé by tak museli začít povinně používat něco, co v životě nepoužívali,“ obává se Jana Zemanová z Ústavu českého jazyka.
Pochybnosti má i Brňanka Luba Brunclíková. „Uměle vytvářet nějaký jazyk je zbytečné. Čeština je přeci krásná. Lidé by se měli v první řadě naučit pořádně vyjadřovat a psát česky,“ říká Brňanka.

Politolog Martin Bastl připomíná, že Ústav jazyka moravského nepřichází s podobnou snahou první. „Něco podobného tady už bylo v devadesátých letech. Je to ale bizarní a okrajová záležitost, která Moravu nijak neobohatí,“ myslí si Bastl.

Podobně jako před několika lety, i tentokrát jde amatérským jazykovědcům také o politiku. „Pokud se bude právo Moravanů na vlastní jazyk nadále obcházet, bude stále více růst jejich zášť vůči státu a jeho centru,“ uvádí se na internetových stránkách sdružení. Podle Bastla tak projekt slouží hlavně jeho autorům. „V lepším případě se tím zviditelní,“ dodává Bastl.

BARBORA ZEMANOVÁ