Do soutěže se zapojilo přibližně pětatřicet týmů. „Po společném startu jsme měli čtyři hodiny na to, abychom postavili most, který unese co největší váhu. Končili jsme těsně před limitem, pořád bylo co dělat," popisuje Pycun.

Soutěžní mosty musely být dlouhé nejméně pětasedmdesát centimetrů, mít alespoň pět centimetrů na šířku a pět na výšku. „Náš byl dlouhý třiadevadesát centimetrů, přičemž jsme si nechávali ještě mezeru, aby byl pevnější," podotýká Pycun.

Každý tým dostal na začátku dvě stě špejlí. Podle Pycuna jich však použili jen kolem sto osmdesáti. „Není důležité, z kolika špejlí jej postavíte, ale spíš jak jej uchytíte. Když se pořádně zacelí spoje, vydrží dlouho," vysvětluje sedmnáctiletý student.

Skrz mosty studenti nakonec provlékali lano, na které následně zavěsili barel s vodou. Vítězi se stali ti, jejichž výtvor v něm udržel nejvíc vody, aniž by most praskl nebo se propadl. Při zátěžové zkoušce most Pycunova týmu unesl třiadvacet kilogramů. „Soutěže jsme se zúčastnili poprvé a byli jsme z našeho úspěchu příjemně překvapení. Některým týmům se jejich výtvor rozpadl už v půlce zkoušky," vzpomíná.

Příští rok se Pycunův tým chystá svůj rekord obhájit. „Zkusíme postavit most s větší nosností, když už víme, jak na to. Naším cílem je zdvojnásobit ji," plánuje student třetího ročníku.

Vodohospodářským stavbám, na které se zaměřuje, by se chtěl Pycun věnovat i nadále. „Dřív jsem chtěl být architekt, ale práce s vodou mě začala bavit víc," poznamenává student.