Užíval jsem si klidnou a pomalou jízdu. Opájely mě disharmonické akordy složené z tónů cyklistických zvonků, které v komplikovaném rytmu doprovázely průvod nadšenců na ohleduplných dopravních prostředcích. Byl krásný den a všude kolem mě byli krásní lidé, kteří právě dnes vyrazili do ulic, aby podpořili myšlenku elegantnější dopravy.

Jsem estét a forma je pro mě skutečně důležitá. Cyklisté a cyklistky jsou obvykle elegantní. Pohled na lidské tělo na kole, jak se silou vlastních svalů svižně pohybuje po světě, mě fascinuje. Představím-li si na druhé straně sedící siláky za volantem, kteří za sebou zanechávají toxický puch a mrtvé živočichy (tedy jen těžko omluvitelnou ekologickou stopu), žasnu nad jejich zřejmou ošklivostí.

A možná právě proto mě přepadla lítost nad jejich údělem. My jsme projížděli a oni museli smutně čekat, až veselý průvod zmizí. Působili osaměle. Skoro všichni řidiči a řidičky byli totiž v autech sami. Měli nás asi za cykloteroristy podporované policejní cyklochuntou. Rozuměl jsem jim. Vždyť je to na světě přeci tak hezky a logicky vymyšlené. Jedni znečišťují auty vzduch a všichni společně si tím ničíme zdraví. Jedni používají silnice k rychlé přepravě a všichni společně platíme dopravní policii. Jedni si zacpou uši před argumenty ekologů a všichni se společně díváme, jak se naše krajina dramaticky mění s novými dálnicemi.

To je přece základ svobodné a spravedlivé západní demokracie! Každý Evropan nebo Američan má nesporné právo vlastnit a používat automobil. Nebo možná spíš dva. A proč ne tři? A co Číňan? Měl by mít přece taky toto právo. A co až budou mít všichni Indové dvě až tři auta? A celá Afrika? Co pak bude s životním prostředím na naší planetě? Co globální oteplování? A budou potom ještě nějaké zdroje?

Nás ustrašence ale uklidní náš milý pan prezident svým přesvědčováním, že lidé svou činností k skleníkovému efektu nepřispívají. Uf, to je úleva. A co zdroje? Pan profesor má naštěstí i na tohle argument a je rozhodně nehorázné mu nevěřit! Přece každý rozumí naprosto triviální myšlence, že zdroje, které se vyčerpávají, jsou díky růstu jejich cen plynule nahrazovány jinými zdroji.

Napadá mě, že by tím nahrazujícím zdrojem mohl být třeba kyslík. Toho je prý ještě dost. A až nám dojde kyslík, můžeme vyrábět palivo třeba z přejetých ježků.

Autor je pedagog