Je součástí Motosalonu, který se tam koná od čtvrtka do neděle. V pavilonu F je nyní vystavených deset motorek. Některé jsou Burianovy, další půjčené, jiné jsou jeho klientů.
Vedle zrenovovaných strojů vyčnívají i rezavé kusy. „Mám rád protiklad. Motorky vylovené ze studny, vyhrabané z hlíny v lese, nalezené v nějaké staré šopě. Řekl jsem si, že takovou sbírku motorek nikdo nemá. Manželka nadávala, že tahám domů bordel," vypráví nadšenec.
V letošním roce se Burian chystá otevřít i muzeum. „Muzeí s krásnými veterány je všude moc, tak jsem si řekl, že udělám muzeum kontrastů, kde bude motorka vytažená z rybníka, její torzo a vedle ní bude stejná, ale hezká. Aby člověk mohl porovnávat, jak se motorka po šedesáti, osmdesáti letech může dochovat," říká sběratel.
U každé motorky zjišťuje její příběh
Rezavé vraky má z celé republiky. „Rám je z opočna, nádrž z Plzně. U každé motorky se snažím zjistit, jaký měla příběh. Většinou má symbolickou hodnotu, je to nepoužitelné. Buď za to dám flašku slivovice nebo pár stovek," přibližuje Burian.
Vášeň k legendárním motocyklům u něj začala zhruba před čtrnácti lety. Kdysi dávno podle svých slov viděl nápis, že nejlepší práce je dobře placený koníček. „Tak jsem si řekl, že to zkusím. V garáži jsem opravoval kamarádům fichtly, pak jsem tam lakoval nějakého skútra, postupně jsem si udělal živnosťák a už to nešlo zastavit," vrací se Burian do minulosti.
Nyní má dílnu v obci Hradčany u Brodku u Prostějova. Přestěhoval se tam z Modřic na Brněnsku, kde měl dílnu dříve. „V Modřicích bylo hezky, akorát tam byla dálnice a hluk," zmiňuje.
S manželkou si v Hradčanech pořídili pět set let starý mlýn. „Lakuju tam, pořádáme různé srazy veteránů. Manželka tam má ještě výrobu sýrů, taky ovce, kozy nebo křepelky. A ještě stavím muzeum," vyjmenovává nadšenec.
K rezivým vrakům motocyklů má vždycky i zrenovovaný protiklad. „Teď jsem koupil válečný Daimler Benz 1942, ale k němu opozitum nemám. Vyřeším to jednoduše. Dám k němu zarámovaný obraz. Člověk je od toho, aby srovnával," má jasno Burian.