Neslyší od narození. „Nevnímám to ale jako handicap. Jsem stejná jako ostatní," dodává. Nejvíc jí vadí, když lidé v její přítomnosti zvyšují hlas. „Mám stoprocentní hluchotu, to znamená, že vůbec neslyším a rozhodně mi nepomůže, když na mě budou lidé křičet," upozorňuje žena, která pracuje jako asistentka v mateřské školce pro děti se sluchovým postižením. Dodává, že nejlepší je použít tužku a papír. „Znakový jazyk zná málo lidí, ale psát umí každý," upozorňuje s úsměvem.

Tramvaj neslyšících jezdila po trase linky číslo jedna.

Pomoc potřebuje například když cestuje. „Když třeba čekám na vlak a ten má zpoždění, tak se to většinou nedozvím," popisuje problémy Trávníčková.

Cestující nastupující do tramvaje vítá s úsměvem. „Každý od nás dostane leták s informacemi, jak jednat s postiženými. Koho to zajímá, s tím si povídáme," vysvětluje princip jízdy tramvají. Reakce lidí jsou podle ní různé. „Někteří si nás vůbec nevšímají a raději vystoupí," vysvětluje Trávníčková. Tramvaj totiž jezdí po trase linky jedna jako posilový spoj. Zvenku málokdo pozná, koho vevnitř potká.

Do akce se Trávníčková zapojila, protože ji oslovili lidé z Nadace Sirius. Ti akci pořádají. Kampaň, která upozorňuje na problémy v komunikaci mezi zdravými a postiženými, nese název Chodící lidé. Vznikla jako reakce na výsledky výzkumu mezi rodiči dětí se zdravotním postižením a lidmi, kteří s postiženými pracují.