Až čtyřikrát větší, blíž k centru a možná i s minaretem. Taková má být nová brněnská mešita, na niž slíbili peníze i muslimové ze zahraničí. Z původní mešity ve Vídeňské ulici, která brněnským muslimům slouží už deset let, se stane knihovna nebo kulturní centrum. V Brně přitom existuje ještě jedno centrum, ve kterém se muslimové modlí. V arabské škole.

„Sháníme pozemek či budovu, která by měla sloužit až pěti stovkám věřících. Ta stávající ve Vídeňské ulici je nám už malá,“ řekl předseda Islámské nadace v Brně Muneeb Hassan Alrawi, který je od dubna i šéfem všech muslimů v republice.

Dosluhující mešita je prý při pátečních modlitbách přeplněná k prasknutí. Je totiž určená maximálně pro sto padesát lidí. K pátečním modlitbám se jich však schází čím dál tím víc.

Brněnští muslimové by si nejraději postavili mešitu od základu novou. I s minaretem. „Oslovíme významné brněnské architekty. Chceme, aby stavba byla pro Brno kulturním přínosem. Nejsem ani proti futuristickému návrhu. Minaret bychom uvítali, ale pokud jej město nebude chtít, ustoupíme,“ podotkl Alrawi.

Muslimové pro svůj nový svatostánek, který má vzniknout v centru města, shání kromě místa i peníze. „Vybíráme peníze od kohokoli, vítáme každou korunu. Čím více sponzorů, tím se budeme cítit svobodnější. Nechceme jen jednoho, který by nám potom diktoval svoji vizi,“ tvrdí Alrawi, který už jednal o možném sponzorství ze zahraničí.

Muslimové však už jinou možnost modlit se přímo v centru Brna mají. V arabské škole Alfirdaus, kam chodí zejména studenti z řad muslimů. „Založili jsme arabskou školu. Ale protože většina studentů jsou muslimky a muslimové, vytvořili jsme jim modlitebnu. Škola nezavírá dveře nikomu, kdo se chce pomodlit,“ říká ředitelka školy Alfirdaus Veronika Matulová.

Muslimové tam mohou prožít i různé svátky, třeba ramadán, který začíná už příští měsíc. „Hodně slavíme, protože tu máme děti. A chceme tak zlepšit atmosféru mezi nimi,“ vysvětlila Matulová. To, že jejich modlitebnu nazývají někteří muslimové novou brněnskou měšitou, rázně odmítá. „Nejsme oficiální modlitebna ani mešita,“ tvrdí jednoznačně.

Právě pedagogové arabské školy patří k těm, kteří vedou s mešitou ve Vídeňské ulici spor. Vyzývají Alrawiho, kterého nazývají diktátorem, aby změnil stanovy Islámské nadace v Brně a pustil do jejího řízení i jiné lidi. „Už dávno měl Alrawi udělat nové volby. Ale podle současných stanov mohou být u vedení dalších čtyřicet let stejní lidé. My chceme změnu a nové volby. Jinak založíme svou náboženskou společnost,“ hrozí bývalý ředitel školy Bader Mea Eknaifith, který ve škole vede hodiny koránu. Ze tři sta podpisů, které potřebuje ke zřízení nové společnosti, jich nasbíral Eknaifith údajně již přes dvě stovky.

Za korán zpaměti dostala Češka notebook

„Sabah al chair, ja ummi,“ zdraví svoji pomyslnou maminku malá Ayat, když vchází do třídy. Po ní stejnou formulku opakují i další muslimská děvčata, jejichž vlasy ukrývají pestrobarevné šátky. Scénkou z domácnosti zahajují studentky brněnské jazykové školy Alfirdaus svoji odpolední hodinu arabštiny.

Jsou prázdniny a většina brněnských dětí si užívá léta na táborech nebo na městských koupalištích. Třináct malých muslimů ale sedí v lavicích školy v Masarykově ulici třicet. Ve třídě, kde namísto vyjmenovaných slov visí citace z koránu.

„Bismillah ir-Rahman ir-Rahim. Ve jménu boha milosrdného, slitovného,“ čte zpěvavě súru o úctě k rodičům jedenáctiletá Asma. Za měsíc, tedy v době ramadánu, by měla umět nazpaměť sedmatřicet ze sto čtrnácti súr, tedy oddílů z posvátné knihy muslimů. Zpívaní veršů je podle ředitelky školy Veroniky Matulové zkrášlení recitace koránu. „Člověk musí být nejdříve schopen číst v arabštině, pak přidá jen hlas. Hodně studentů odkouká styl někoho, kdo už recituje a jeho způsob si přivlastní. Jako se lidé učí od zpěváků, tak se to dělá s koránem,“ vysvětluje Matulová. V lavici sedí i desetiletá Jamama, jejíž maminka učí ve škole a tatínek pracuje ve směnárně. Malá Sulaf se zase chlubí, že už umí vařit. „Rýži, čaj a vajíčka,“ vyjmenovává sebevědomě malá Arabka.

Většina z děvčat má na hlavě šátek. V případě některých vypadá spíš jako ozdoba. „Kromě dvou se u nás děvčata zahalovat nemusí. Šátek je povinný až od puberty. Záleží ale na rodičích, jak dívku vychovávají. Některá děvčata jej nosí i na ulici, jiná ne,“ vysvětluje Matulová, která se muslimkou stala před deseti lety. „Nechtěla jsem jen boha prosit, ale také mu děkovat. Pocházím ale z absolutně ateistické rodiny, kde je náboženství tabu,“ popisuje způsob, jakým se dostala k islámu Češka, které černý šátek přísně obepíná obličej.

S aktovkou v podpaží přibíhá s malým zpožděním do třídy Dzovkhar. „Moje jméno se píše jinak než se čte. Jmenuji se „džafár“,“ představuje se malý Čečenec, který umí nazpaměť již více než čtyřicet súr. Jeho rodina přišla do Čech před pěti lety. Česky mluví Dzovkhar perfektně, na arabštinu chodí dva roky. „Umím psát, ale číst mi zatím dělá problém. Když umím arabsky, můžu číst korán. A zapisovat si z něj verše,“ říká hrdě Dzovkhar.

Mimo kurzy arabštiny pro děti nabízí škola Alfirdaus také kurzy arabštiny koránu pro dospělé. Dopoledne tu funguje tu i takzvaná libyjská škola, která pomáhá dětem cizinců srovnat krok s českými osnovami. V arabštině se učí běžným předmětům jako na každé základní škole a přitom pilují svojí češtinu.

Zatím má Alfirdaus asi sedmdesát hlavně muslimských studentů, kteří prostory ve čtvrtém patře domu využívají také jako modlitebnu. „Kde jinde se mají modlit? Mešita na Vídeňské je z ruky a v centru jinou možnost nemají. Za novou mešitu tuto modlitebnu ale nepovažuji,“ tvrdí bývalý ředitel školy Bader Mea Eknaifith, který ve škole vede hodiny koránu. Ten, kdo ve škole Alfirdaus snaží, dostane na konci roku štědrý dárek. „V soutěži o toho, kdo umí nejlépe korán nazpaměť vyhrála jedna Češka, a té jsme věnovali notebook,“ dodává Eknaifith. Školu sponzorují také muslimští obchodníci, kteří vedou podniky v Masarykově ulici. „Když se podíváte z okna, uvidíte jen podniky muslimů. Je jich tu nejméně patnáct. Každý přispěli několika sty korun,“ říká Eknaifith.