Hloučky lidí s fialovými brožurami v rukou křižují brněnskými ulicemi. I na poměry krajského města panuje v sobotní podvečer v ulicích nezvyklý ruch. Začíná už sedmý ročník Brněnské muzejní noci.

Nádvoří Domu pánů z Kunštátu v Dominikánské ulici obsadili stánkaři s uměleckými předměty. Točí se tu pivo a návštěvníci muzejní noci si tu můžou koupit i jiné občerstvení. Je krátce po šesté a zájemci o umění už musí procházet obezřetně, aby do sebe nevráželi. „Je to od galerií logický krok, že chtějí takovými akcemi nalákat víc lidí. Přece jenom současné umění se posouvá blíže k lidem, do ulic a podobně,“ povídá zasvěceně brněnský student Adam Jonáš a upíjí přitom z plastového kelímku pivo.

Tvrdí, že hlavně galerie navštěvuje často i přes rok. Vysvětluje, že muzejní noc je pro něj dobrá záminka všechno si najednou obejít a vytipovat si, co zajímavého si potom prohlédne v klidu jindy.

Výstavními prostorami Domu pánů z Kunštátu korzují dva druhy lidí. Jedni u každého exponátu postojí, přečtou si jeho popisek a dlouze si obraz či fotografii prohlíží. Druzí volí spíše rychlíkové tempo, aby toho do půlnoci co nejvíce stihli. Podobné je to i v ostatních institucích.

Na chodníku v Husově ulici se táhne od dveří Uměleckoprůmyslového muzea fronta lidí téměř až k Pražákovu paláci. „Musíme dovnitř pouštět lidi postupně. Jinak by se umačkali. Když někdo vyjde, pustíme dovnitř další,“ vysvětluje zaměstnanec Moravské Galerie v Brně Radek Krejčí. Vpustí dovnitř další skupinku, šestého člověka zastaví a poprosí ho o trpělivost.

Takové opatření je opravdu nutné. Vzduch vevnitř je nepříjemně vydýchaný, je tam horko a člověk se co chvíli omlouvá, že do někoho vrazil. Zapojit návštěvníky a dát jim možnost k tvoření, chtějí organizátoři v prvním patře. „Je to hlavně pro děti. Ale zkusit si to může každý. Inspirovali jsme se aktuální výstavou, jejíž téma je orient,“ popisuje Jitka Pestřeková a za ní děti vystřihují papírové lampičky s orientálními ornamenty.

Před koncertem bubenické uskupení Jumping Drums už se návštěvníci Umělecko průmyslového muzea tlačí tělo na tělo dole v hale i v ochozech v patře.

Nejinak je tomu ve vedlejším Pražákově paláci. Průvodcův výklad o roli perspektivy v uměleckých dílech zaniká v nemuzejním ruchu. „Přijde mi to trochu pokrytecké. Na muzejní noc se sem všichni navalí a dělají, jak jsou kulturní,“ myslí si studentka Eva Charvátová.

Trochu volněji je zatím v patře, kde si chystá workshop výtvarník Tomáš Vaněk. „Postavím člověka do rohu. Budu kolem něj kreslit a zakreslím jeho zorné pole,“ vysvětluje Vaněk. Podle něj má každý trochu jiné zorné pole a jak se budou překrývat, vytvoří se zajímavý ornament.

Živější program zvolili v Domě uměni na Malinovského náměstí. Po skončení módních přehlídek to tam vypadá spíš jako na večírku. „Šla jsem zatím jenom sem. Mrzí mě, že jsem nestihla vilu Stiassny, ale je to z ruky,“ povídá návštěvnice Eliška Hromková. Dodává, že do galerií chodí i přes rok, ale dává přednost vernisážím, protože jsou živější.