Desetitisíce lidí proto utekly z okupovaného Československa. Nejen tuto vlnu odchodů bude připomínat nové Muzeum československé emigrace, které se na podzim otevře v Brně.

Kolik odešlo Brňanů se ale nedá zjistit. „Brno se v počtu emigrantů nijak nevymykalo. Patřilo k průměru,“ uvedl historik Prokop Tomek.

Muzeum našlo zázemí v ulici Štefánikova 22 a přístupné bude asi od poloviny listopadu. S jeho vznikem se pojí jediné jméno – Jan Kratochvil. Ten je zřizovatelem, ředitelem i autorem stálé výstavy.

„Budou zde expozice seznamující lidi s československým exilem v minulém století. Návštěvníci se dozvědí spoustu zajímavostí a příběhy exulantů z celého světa,“ uvedl Kratochvil. Součástí muzea se stane i vědecké pracoviště, na němž se bude podílet Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a Muzeum policie.

Kratochvil je jedním z lidí, kteří následky emigrace poznali na vlastní kůži. Osobně socialistické Československo nikdy neopustil, ale jeho otec a strýc odešli z republiky po roce 1948 a patřili k významným bojovníkům proti totalitnímu režimu.

Strýc Antonín Kratochvil pracoval ve Svobodné Evropě. Otec Josef zase působil v protikomunistické zpravodajské službě u generála Františka Moravce. „Narodil jsem se až po otcově útěku a poprvé jsem ho viděl v devětaosmdesátém. To mu bylo devadesát,“ podotkl Kratochvil.

V československé historii jsou tři hlavní vlny emigrace. První přišla po únoru 1948, druhou odstartovaly srpnové události v osmašedesátém. „K těmto velkým vlnám bývá přidávána i takzvaná chartistická, po roce 1977,“ doplnil rektor politologického institutu Cevro Miroslav Novák.

Hlavním motivem přitom byla nespokojenost s politickým režimem v Československu. „Už nám to všechno lezlo na nervy. Byli jsme mladí a plní elánu, chtěli jsme něco jiného,“ vysvětlil Brňan Vítězslav Šíbl, který spolu se ženou a dcerou utekl do Austrálie.

Víc v pátečním vydání Brněnského Deníku Rovnost

Slámová Kateřina