Voda by zaplavila Bystrc, Komín, Jundrov, Žabovřesky, Brno-střed a Brno-jih. „Rovnalo by se to stoleté povodni," upozornila Gabriela Tomíčková z Povodí Moravy.

Hrázný František Šikula dostal v roce 1941 rozkaz, aby zasypal pískem minové potrubí, kterým chtěli Němci přehradu odpálit. „Tehdy se rozhodl pro sabotáž. Zasypal potrubí kamením a zazdil jej," popsal nadšenec Lubomír Strážnický. Ten v historii brněnské přehrady dlouhodobě bádá.

Písek mohli Němci z potrubí vyplavit a hráz odstřelit. Takhle ale nikdo kromě zaměstnanců přehrady nevěděl, kde se nachází. Právě proto chtěl pětadvacátého dubna roku 1945 důstojník SS Šikulu přinutit potrubí najít. Před zastřelením jej zachránila ruská letadla, která začala okolí přehrady bombardovat.

Sedmadvacátého dubna Rusové vyslali z Bystrce Ladislava Dolníčka, aby zjistil, kde jsou u přehrady Němci. Vodní dílo z roku 1941 totiž neměli na mapách. „Kvůli zaminované hrázi na správce přehrady volal z druhého břehu. Ti nevěděli, jestli jejich odpověď slyší. Hrázný Šikula se proto rozhodl jít Rusy varovat sám," popsal Strážnický.

Němci sledovali okolí hráze minimálně ze tří různých míst. Když se Šikula plížil do Bystrce, tak ho jeden z nich postřelil do boku. „Hrázný se doplazil zpět k přehradě, kde ho asi za hodinu našel Dolníček s asi patnácti sovětskými vojáky, které přivedl," uvedl jeden ze správců a také svědek událostí Jan Dundáček. Němci po zachráncích začali střílet a přestřelku ukončil až příjezd ruských tanků a pěchoty devětadvacátého dubna.

DOMINIKA VÁGNEROVÁ