Isteník přitom pochází z Nového Strašecí na Rakovnicku. Jak ale tento původně Středočech namítá, na jižní Moravě se cítí víc doma než doma. Důvodem je však také to, že mu Brno i přes svou velikost připomíná rodný venkov. „Říkám to s velkou láskou k venkovu i k městu. Mám pocit, že v Brně se snoubí obojí a Brňáci si nenechávají vnutit nějaké hektické životní tempo. Život tady ubíhá tak nějak v pohodě,“ usmívá se Isteník, podle kterého je Brno současně metropolí, která nabízí vše, co člověk k životu potřebuje, a pro herce dostatek příležitostí.

Přitom nechybělo mnoho a jeho láska k Brnu by nikdy nevzplála. Isteník se totiž po gymnáziu, kde začal s účinkováním ve školním dramatickém kroužku, hlásil na pražskou Divadelní fakultu Akademie múzických umění. Přijímacími zkouškami ale neprošel.

Po dvou semestrech, které strávil na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem si však podal nejen přihlášku na DAMU, ale tentokrát i na brněnskou JAMU. Právě tehdy se na něj usmálo štěstí. S nástupem na studia pak Isteník začal poznávat město, ve kterém sice nikdy předtím nebyl, ale které se natrvalo stalo jeho novým domovem. A přestože jiskra přeskočila okamžitě, ten pravý brněnský patriotismus, jak Isteník říká, přišel až časem.

V jeho životě přitom nastal okamžik, kdy hrozilo, že se tento vztah rozpadne. Dnešní držitel Ceny Alfréda Radoka, Ceny Thálie a vítěz divácké ankety o nejoblíbenějšího herce sezóny 2018/2019 totiž školu ve druhém ročníku přerušil a dokonce uvažoval o návratu do rodného města. „Došlo k neshodám s hlavní pedagožkou ročníku. Nepředstavoval jsem si, že bych se chtěl takovým způsobem divadlu věnovat a přemýšlel co se sebou,“ vzpomíná na tu dobu Isteník.

Nakonec však zafungovala náhoda, kdy jej režisér František Derfler obsadil do Tragické historie o doktoru Faustovi, čímž začala Isteníkova zdařilá spolupráce s jeho prvním brněnským a dnes již neexistujícím Divadlem U stolu. Následně se vrátil do školy a herectví dostudoval. „Aleš Bergman mě tehdy přijal do ročníku o rok níž, takže jsem v podstatě propadl,“ vtipkuje Isteník.

V té době už začal spolupracovat i s další brněnskou hereckou partou – nejen jako herec, ale i jako autor a režisér byl totiž aktivní v brněnském nezávislém divadle BuranTeatr zaměřeném na experimentální divadlo. Ani toto divadelní uskupení už dnes nefunguje, Isteník však na působení v něm vzpomíná jako na šestnáct let trvající fantastický večírek. Ztvárnil zde přitom nejednu ústřední roli v mnoha inscenacích.

Michal Isteník v Show Jana Krause:

| Video: Youtube

S BuranTeatrem se Isteník sžil natolik, že po absolutoriu dokonce nechtěl nastoupit do stálého profesionálního angažmá, které mu nabízeli například z brněnského HaDivadla či ostravského Divadla Petra Bezruče. V roce 2008 však přišla přelomová nabídka na roli svébytného gaskoňského šlechtice d’Artagnana ve Třech mušketýrech a s ní i osudové setkání s režisérkou Hanou Burešovou. Nabídka byla spojena se vstupem do angažmá v Městském divadle Brno, a tak se Michal stal nepostradatelnou součástí jeho činoherního souboru, jehož oporou je doposud. Původně přitom v angažmá nechtěl zůstat déle než rok. „Šel jsem do Městského divadla Brno s tím, že si tam zkusím angažmá na jeden rok a půjdu dál. Dnes je to patnáct let, co v angažmá jsem a nikdy jsem neuvažoval, že bych ho měnil. Je mi tady dobře. Mám tu spoustu příležitostí, které mě baví a skvělý kolektiv,“ vysvětluje Isteník.

Městské divadlo Brno přitom není jediným brněnským divadlem, kde se diváci mohou s Isteníkem setkat. Pravidelně ho vídají na Letních shakespearovských slavnostech na hradě Špilberk a nově také jako hostujícího herce v Divadle Bolka Polívky. A přestože jeho stálá adresa je v Brně, zahlédnout jej mohou také v pražském Divadle v Dlouhé.

Isteníka mohou ostatně znát také z televizních obrazovek a filmových pláten. Mezi jeho nejslavnější role patří role výčepního Edy v nekorektním nekorektní komediální seriálu MOST! Po něm si zahrál například v seriálech Lajna, Kukačky, Hlava Medúzy nebo Pálava. Ostatně i ta je příčinou jeho lásky k jižní Moravě, tedy spíše to, čím je tento kraj všeobecně známý. „Dříve bylo mým odpočinkovým nápojem jakožto Středočecha kousek od Krušovic pivo, tady jsem se zamiloval do vína. Jižní Morava mi prostě přirostla k srdci,“ dodává Isteník, který si zahrál také v brněnském komediální seriálu Vegani a jelita. I ve filmu si už Isteník ztvárnil hlavní roli, a to dobromyslného dobrovolného hasiče Standy ve snímku Kdyby radši hořelo.

Z novinek jeho fanoušky potěší informace, že v letošním roce by měl zažít premiéru nový snímek Zahradník a divadelní příznivci se na něj na začátku nové divadelní sezóny 2023/2024 mohou těšit v titulní roli dánského prince Hamleta v Shakespearově nesmrtelné tragédii Hamlet aneb Hádala se duše s tělem. Z jedné novinky má přitom Isteník zvlášť radost. Poprvé se totiž objeví v pohádce. „Dlouho jsem čekal na nabídku hrát v pohádce, která se mně tak nějak vyhýbala a teď to konečně přišlo. Točím na Slovensku štědrovečerní pohádku Tri zlaté dukáty. Hraji ve slovenštině a velmi si to užívám,“ usmívá se Isteník.