„Ali, takhle má být paleček. A teď zmáčkni. Šikulka, budu ti to přidržovat,“ usmívá se na krátce ostříhanou asi osmiletou holčičku na vozíku žena v bílé zástěře. A spolu s malou umělkyní zdobí domek, který někdo na zeď nastříkal před nimi, zářivě červenou kytkou velikosti hlavy. „Nazvali jsme to Nechte zmizet zeď. Jsme jí sice od okolí oddělení, s tím se nedá nic dělat, ale takhle máme před sebou místo šedivého betonu krásnou zahradu,“ vysvětluje jeden z pedagogů Tomáš Komárek.

Na hlavním pódiu, kde od jedné hodiny začne koncert, si zatím dvojice raperů zkouší mikrofony. A na rampě kousek odtud se střídají asi patnáctiletí hoši na horském kole a koloběžce. „Ju, koukej, jak je rychlý!“ komentuje nadšeně jedno z dětí, které s napětím sledují ukázky vycvičených psů. Malý zrzavý jezevčík hbitě proběhne jednou a druhou několikametrovou plátěnou rourou, přeskočí překážku a kličkuje mezi řadou tyčí. „Taky si to pak můžete vyzkoušet,“ slibuje dětem moderátorka a svolává všechny psy i s cvičiteli. Začíná totiž pěvecké představení. Psi štěkají jeden přes druhého a malí diváci spouštějí nadšený potlesk.

Uličky areálu jsou plnější než obvykle, Kociánku přišli navštívit rodiče dětí, jejich přátele i obyvatele jiných ústavů a zařízení na jižní Moravě. Mezi vozíky se prochází i skupinka skautů. „Přišli jsme pomáhat, pozvali nás. Třeba k té zdi jsme pomáhali některým vyjet, nebo v dalších disciplínách,“ říká sedmnáctiletá dívka, která se představila jako Waliča. A třiadvacetiletý mladík s přezdívkou Tomm dodává, že na Kociánku chodí skupina pravidelně. „Minulý týden jsme spolu s nimi pálili čarodějnice,“ vzpomíná skaut a spolu s dalšími vyráží směrem fotbalovému hřišti, kde klienti a hosté mají právě teď utkání .

Poklidné sezení u venkovního občerstvení vyruší velké červené auto. „Hasiči, hasiči jedou! Konečně,“ vykřikuje malý kudrnatý klučina v černém tričku a běží na chodník. Za chvíli dav lidí, který se k němu přidá, pozoruje ukázky hašení vysokým tlakem. „Tak tohle by hospodyňky neměly nikdy dělat, sledujte,“ komentuje jeden hasič a další hasí hořící kotlík s olejem vodou. Plameny vyšlehnou do dvou metrů. „Týjo! Has, rychle!“ povzbuzují děti a nespouštějí zrak z kapek vody, které prudce vylítnou z vysokotlaku. „Já jsem se jednou opařil a teď se ohně bojím“, otočí se na svého kamaráda jeden z malých diváků. Pak spolu s dalšími spokojeně tleská jednotce a pomalým krokem míří k pódiu, kde na ně čeká další program až do šesti večer.