Cestuje na lehko. Jediným společníkem je jeho pes, kterého spolu se všemi věcmi vozí ve vozíku za kolem. „Můj pes je moje dítě. O sebe se ani tak nebojím jako o něj," říká německý rodák.

Jeho životní styl je velmi prostý. „Vždycky někam přijedu a snažím se najít práci, abych uživil sebe a psa a abych mohl za nějakou dobu pokračovat dál," popisuje svůj život muž, který v současné době pracuje jako údržbář na volejbalových kurtech v Lužánkách.

Před několika dny mu ukradli kolo. Pomoc mu nabídla skupina brněnských cyklistických nadšenců. „Dali mi místo, kde můžu přespat, a ještě mi pomohli sehnat nové kolo. Něco podobného se mi stalo už v Řecku. Kvůli tomu jsem tam musel nějakou dobu bydlet na ulici. Právě tam jsem dostal svou přezdívku," vzpomíná muž.

O tom, kam pojede dál, má jenom hrubou představu. Ale ví, že konečný cíl je pro něj Island. „K tomu mi zbývá projet ještě dalších jedenáct zemí. Přesnou trasu ještě nevím. Nemám žádnou navigaci. Moje GPS je můj nos," směje se.

Stejně jako cetu příliš neřeší, kde bude spát. „Většinou přespávám někde v parku, občas mě nechají přespat v hospodě. Zima mi nevadí, jednou jsem byl přes noc venku při mínus devatenácti. Jediné, co mi vadí je déšť," přiznává.

Zážitky z cest si postupně sepisuje. „Až dojedu do cíle, mám v plánu napsat knihu," plánuje si cyklista.

HANA FLORIÁNOVÁ