Pravoslavné Velikonoce se letos slaví o měsíc později než římskokatolické kvůli rozdílům v kalendářích. Pravoslavní křesťané stále totiž používají ten juliánský. Všichni se ale vždy čtyřicet dní před svátky postí.

Oslavy lákají do ulice přibližně čtyři desítky lidí. „A to nejen Řeků. Češi mají Řecko moc rádi, a proto je zajímají i řecké tradice," uvedla Apostolopoulou.

Přesto je v okolí restaurace slyšet především řečtina. Známí a příbuzní se společně fotí, vypráví si a těší se na maso, které postupně voní celou ulicí. „Nemáme takové zvyky, jako je třeba pomlázka. Po postní době se ale o Velikonocích hoduje a připravujeme proto tradiční jídla, která se jindy v roce nejí. Jde hlavně o skopové a jehněčí maso, ale i kůzlátka," doplňuje Apostolopoulou výčet masitých pokrmů.

ČERVENÁ VEJCE

Stoly zdobí i na červeno obarvená vejce. Řekové je tradičně barví na takzvaný Rudý čtvrtek na rozdíl od našeho Zeleného a mají různá využití. Nesou se například do kostela k požehnání či se pak ukládají do obdoby našeho mazance, který má uprostřed díru. „Docela mě překvapilo, že jsou vejce pouze červená, je to nezvyk v porovnání s pestrými kraslicemi, na které jsme hlavně na jižní Moravě zvyklí," hodnotí jeden z návštěvníků Karel Mašlík.

Kromě výtečného jídla patří k řeckým oslavám i zábava. Proto už v jednu odpoledne přímo v ulici tančí osm tanečníků v tradičních řeckých krojích. „Předvedeme tance z oblasti Pontos, jako jsou kotsari, utsai - samson, chalai, tamzara - patula, tas či tik," jmenuje tanečnice Katina Eftimiadisová z tanečního souboru brněnské řecké obce Prometheus.

Doplnit jejich skupinu jim pomáhají tanečníci ze souboru Antigoni ze severomoravského Krnova. „Tance z oblasti Pontos jsou hodně dynamické a jedny z nejstarších v Řecku. Pochází odtamtud dokonce tanec Serra zapsaný jako nejstarší na světě vůbec," doplňuje za krnovský spolek Irina Grigoriadu.

Nejstarší tanec z oblasti na jihovýchodním pobřeží Černého moře, ve kterém účinkují pouze muži, vystupující nepředvedou. Přesto se všem vystoupení moc líbí a ke konci se k jejich vystoupení přidávají i přihlížející. Kolemjdoucí si tak snadno mohou připadat jako ve slavném filmu režiséra Michalise Kakojannise Řek Zorba, který v roce 1965 získal hned tři ceny akademie, takzvané Oskary.

Hodování při oslavě řeckých Velikonoc pokračuje až do večerních hodin, kdy přítomným zahraje i kapela tradiční řecké melodie. „Hudba, která tu zní, je skoro až orientální," hodnotí kolemjdoucí Anna Havlíková, která se na pár okamžiků zastaví a zaposlouchá.