„Jsme z Čech, Moravy i ze Slovenska a všichni se navzájem pravidelně stýkáme. Je to nádherné, když jsme na nějakém srazu a v řadě za sebou nás jede třeba sto veteránů,“ uvedl muž, který v sobotu vystavoval svoji Čezetu na VeteránTechně na brněnském výstavišti.

Vedle jeho oranžovomodré krásky se však leskla ještě jedna tyrkysová Čezeta 501 z roku 1958. Patřila jeho vnukovi. „Dřív se tomu říkalo kočkolap, letěly na něj holky,“ zubil se Jiří a popisoval, že kdyby chtěl dotyčný některou z dívek svézt, seděla by nejspíš bokem.

Zatímco motorka jeho vnuka je vůbec prvním modelem Čezety a je tak jednodušší, Jiřího motorka už se může pochlubit pokrokem v podobě startovacího motoru. „Na tu dobu byla extravagantní. Jenom po technické stránce, která zahraniční motorka měla ve dvaašedesátém roce elektrický startér nebo blinkry. To byla rarita,“ myslí si nadšenec, podle kterého velká část skútrů se tehdy vyvážela na Západ. „Čezety jsou známé po celém světě. Dokonce dneska se tady byli podívat dva návštěvníci z Finska. Sháněli nějaké náhradní díly a najednou mi ukazují fotografie mého skútru a dokonce se stejným vozíkem,“ vyprávěl Jiří.

K historickým vozům ho přivedl právě jeho vnuk. „Když jsem šel do důchodu, říkal jsem si co s volným časem, tak jsem si jeden koupil,“ pokrčil rameny muž, který tak na stará kolena získal novou vášeň. Kvůli její finanční náročnosti ji však s oblibou nazývá spíše koněm než koníčkem. Cena motorek v mezičase vzrostla. Zatímco před sedmi lety svůj skútr koupil za padesát tisíc, dnes už podle něj stojí okolo stovky. Ke svému skútru navíc tehdy kupoval za necelých deset tisíc také přívěsný vozík, ten by jej dneska vyšel dokonce na třikrát tolik.

A roste cena i náhradních dílů. Přestože na dnešní burze však nemusel pořizovat víc než žárovky, oprava veteránu je často mnohem náročnější. Aby se však i historický skútr mohl vrhnout do silničního provozu, musí splňovat náležité podmínky. Znamená to třeba i každý čtvrtý rok na povinnou technickou kontrolu. „Jednou jsem s ním přijel technickou a ten technik mi říká, co na tom mám prohlížet, vždyť to je lepší, než kdyby to vyjelo z fabriky,“ smál se hrdě Jiří.

Ostatně jeho vnuk na svém skútru strávil bezmála tři roky. Veškeré opravy si dělal sám a ve volném čase. „Provedl kompletní generálku. Rozebral jej do posledního šroubku včetně motoru. Celé je to opískoval až na plech, co bylo potřeba, to vyvařil, pak všechno překytoval, přebrousil, přelakoval, případně i vyměnil,“ popsal Jiří.

Aby se člověk takovému koníčku mohl věnovat, musí být technicky zručný. V jeho rodině jsou však všichni technicky založeni. On i jeho vnuk jsou elektrotechnici. „Máme k tomu vztah,“ přiznal muž, který se aktuálně nejvíce těší na zahájení motoristické sezóny. „Prvního května máme vždycky sraz kolem osmé hodiny u hlavního vchodu výstaviště. Sejde se nás zhruba patnáct až dvacet a jezdíme různě po republice. Většinou máme někde domluvenou nějakou prohlídku zámku. Loni jsme byli například na Slovenské epopeji v Moravském Krumlově. Všude nás uvítají, máme povolený vjezd na nádvoří a společně se fotíme,“ usmívá se na závěr.