Za sebou má navíc život, ve kterém ničeho nelituje. Zažila sedm prezidentů, dvě diktatury, dvě světové války a mimo jiné se narodila přesně v roce, kdy se potopila slavná loď Titanic. „Měla jsem krásný život. Každá válka je ale těžká a já jsem zažila rovnou dvě. Člověk musí všechno nějak zvládnout, není na výběr," povídá.

Jedním z nejhorších zážitků pro ni byla druhá světová, kdy události v jejím životě nabraly hodně dramatický spád. „Byla jsem těhotná a manžel neměl benzín, aby mě mohl odvézt do nemocnice. Tehdy se špatně sháněl. Musel ho tedy rychle obstarat, když jsem zrovna rodila," vzpomíná klientka modřického domova.

Ani předchozí válku její rodina neprožila v klidu. „Tatínek byl na Balkáně na frontě. Neměli jsme žádný příjem. Maminka proto šila a svoje výrobky vyměňovala za jídlo," říká Dratvová.

I přes svůj vysoký věk je stále vitální a plná života. Nejdůležitější je prý pohyb. „A taky nekouřit, nepít a nenadávat," upozorňuje žena, která vystudovala gymnázium a pedagogiku a pracovala jako učitelka první a druhé třídy základní školy.

Aktivní zůstala i v důchodu. „Dělala jsem ve zvláštní škole, ty se teď nazývají speciální. Učila jsem tak například i Romy. Podle mého jsou v jádru dobří, zásadní problém je však jejich výchova. Hodně se sice tehdy prali a celkově byli neukáznění, ale i tak jsem svou práci měla hodně ráda," ujišťuje.

Oslavenkyně si stále nemůže zvyknout, jak moc se doba proměnila. „Dřív jsme nechávali všechny dveře doma otevřené a nic se neztratilo. Teď se krade všude. Nevím, co je to za svět. Je takový neklidný," přemítá.

Proto ani příliš nečte noviny a nezapíná ani rádio a televizi. „Ke čtení stejně potřebuji lupu a v televizi nic pořádného nedávají," zdůvodňuje. Radost jí tak dělá třeba poslech klasické hudby a také rodina. Především sedmdesátiletá dcera Milena, sedmačtyřicetiletý vnuk Štefan a tři pravnoučata.

Narozeniny však Dratvová zásadně neslaví. „Vždycky si je jen užiji procházkou v přírodě," dodává. Přesto je v sobotu strávila alespoň v užším kruhu rodiny.