Když se dozvěděla o tom, že světové setkání skautů Jamboree bude v Jižní Koreji, neváhala. „Už před pár lety mi bylo jasné, že na tuhle jedinečnou mezinárodní akci chci jet. Po přihlášení se jsem dostala jsem možnost být součástí vedení českého kontingentu. Jako účastník jsem kvůli svému věku jet nemohla. Chtěla jsem se podívat do zajímavé asijské země, mluví o svých důvodech Vyšatová. Její motivací bylo také pomoci ostatním skautům s náročným organizováním.

Na tábořiště přijela tři dny před účastníky. Pomáhala stavět stany a připravovat zázemí pro mladé skauty, kteří měli zakrátko přijet. „Korejští organizátoři některé věci nezvládli. Plocha nebyla stoprocentně připravená. Říkali jsme si, že to jsou jen malé věci a že se postupně všechno rozjede tak, jak má," líčí skautka.Problémy však provázely celou akci. „Průběh Jamboree byla jedna velká jízda. Vedro a počasí jsou věci, které organizátoři ovlivnit nemohli, ale podmínky pro účastníky bylo něco, s čím něco dělat mohli a nefungovalo vše, jak mělo," myslí si Vyšatová.

close Nefunkční toalety, vedro a pak evakuace. Organizátorka popsala letošní Jamboree. info Zdroj: Petr Kalousek. Český kontingent WSJ zoom_in Nefunkční toalety, vedro a pak evakuace. Organizátorka popsala letošní Jamboree. Některé zahraniční výpravy se evakuovaly už pár dní po příjezdu kvůli nesnesitelnému horku. Takhle například předčasně skončili skauti z Velké Británie. Češi to ale zvládli. „Vedro bylo hrozné, ale za nás to nebyl důvod k dřívějšímu odjezdu, měli jsme čepice, opalovací krémy a na společném chatovacím serveru dokonce i vytvořeného bota, který nám každou hodinu připomínám, abychom se napili," říká Vyšatová.

Nakonec ale členové výpravy organizační problémy zvládli. „Za vedení českého kontingentu mohu říct, že jsme dělali vše, co bylo v našich silách, abych si zajistili důstojné podmínky. Členové jednotlivých pracovních skupin se snažili, aby vše postupně začalo fungovat. Hodně ceníme spolupráci v rámci evropských zemí a jejich výprav, kdy jsme si pomáhali navzájem a přebírali vedení sekcí, kde to byla potřeba, popisuje organizátorka.

O tom, že se tábořiště má evakuovat kvůli blížícímu tajfunu se český tým dozvěděl 7. srpna. „Bylo to v době, kdy už všechno začalo fungovat dobře. Dostavovali jsme přístřešky a konečně jsme měli chladící autobusy na ochranu před horkem. Byli jsme hrozně zklamaní a trochu frustrovaní. Věděli jsme ale, že je to pro naše bezpečí,” mluví o svých pocitech Vyšatová.

Organizátoři si rozdělili úkoly a společně s účastníky se během jednoho odpoledne připravili na odjezd. „Lze to velmi těžko popsat, ale soudržnost, která v týmu panovala. Bylo to skvělé. Samotná evakuace proběhla další den. Od rána se všichni postupně přesouvali v autobusech. Česká výprava zamířila do Soulu. Korejská armáda se postarala o celý český kontingent, který měl více než čtyři sta. Neustále nám chystali jídlo a postarali se i o program na další tři dny. To nám velmi pomohlo a ulevilo našim kapacitám, říká Vyšatová.

Během několika dnů pak Češi postupně odjížděli domů. Vyšutová zatím v asijské zemi zůstává. „Teď jsem na východním pobřeží spolu s pár dalšími členy organizačního týmu. Pprozkoumáváme krásy Koreje a užíváme si zaslouženého odpočinku. Děti a jejich vedoucí jsou již doma nebo na cestě a my máme radost z toho, že nakonec všechno dobře dopadlo,” dodává organizátorka.

MAREK BERČÍK