Díky Jarmile Caklové z Brna se stala zřejmě nejstarší želvou v České republice. Na její zahrádce žije už od roku 1942, kdy si ji domů přinesla v nákupní tašce.
„Jednou dopoledne jsme se s bratrancem vydali na trh koupit pár ryb na polévku. Na pultě jsme však s údivem našli taky několik želv. A jednu jsme si hned koupili,“ vypráví třiaosmdesátiletá důchodkyně. Ještě při platbě přemýšlela o způsobu přípravy. „Po cestě domů jsem se však ještě jednou nakoukla do tašky, želva koukla na mě a bylo rozhodnuto,“ popisuje Caklová moment, kdy Rozitě změnila osud.
Od toho dne se o ni stará nejen rodina, ale také sousedi, kteří na želví sousedku nedají dopustit. Chodí ji krmit nejrůznějšími dobrotami, mezi nejoblíbenější patří jednoznačně meruňky a domácí koláč. „Kdybyste ale přišli s jitrocelem, ta by vás hnala!“ varuje Caklová.
Jediný zádrhel v průběhu Rozitina života u Caklových přišel ve chvíli, kdy se paní Jarmila rozhodla zavolat svého kamaráda – veterináře. „Chtěla jsem, aby mi řekl, o jaký druh želvy se jedná. Po krátkém prozkoumání totiž k překvapení všech vzrušeně vykřikl: ,Želva žlutohnědá východní! A je to kluk!‘“ popisuje Caklová.
Přejmenovávat želvu Rozitu už ale nikdo nechtěl. „Volat na ni Tondo bychom si už asi nezvykli,“ dodává s úsměvem hrdá majitelka.
Vanda Kratochvílová
