Devětadvacetiletý profesionál obsadil jedenasedmdesáté místo, blýskl se třetí příčkou v individuální časovce. „Myslím, že jsem se tam představil dobře a byl vidět celý tým. S časovkou jsem maximálně spokojený, to byl jeden z cílů, se kterými jsem tam jel," usmívá se čtyřnásobný český šampion.

Třetím místem jste předvedl nejlepší český výsledek v individuální časovce na Tour de France v historii. Čekal jste takový úspěch?

Říkal jsem si, že pokud časovku vyloženě nepokazím, v desítce asi budu, a když se mi pojede dobře, můžu být v pěti. Ale umístění ve třech jsem nečekal.

Když jste po třech týdnech dorazil do cíle Tour, hodně jste si oddechl?

Tři týdny jsou samy o sobě dost dlouhé, poslední etapy už člověk odpočítává a je rád, že má závod za sebou, může se vrátit domů. Cestuje skoro každý den, mění hotely a ve finále je prakticky čtyři týdny pryč, což je náročné.

Jaký pocit zažívá cyklista, když poslední den dorazí do Paříže na Champs-Élysées?

Těžko to s něčím porovnávat, možná tak s olympiádou. Na Champs-Élysées to byla nádhera, nejen proto, že člověk dojede do cíle, ale po vyhlášení ještě závodníci po týmech jezdí takové zkrácené kolo po Champs-Élysées, kde se zdraví s diváky, dávají podpisy, fotí se. To je úplně něco výjimečného.

Co se ozývá na těle, když po třech týdnech dojedete do cíle?

Za tři týdny toho člověk opravdu zažije hodně, stejně jako když někde žije, akorát k tomu závodí. Někdo se nachladí, mě chytla záda, která se víceméně dala dohromady díky fyzioterapeutce, takže domů jsem odjížděl už v pohodě. (úsměv)

Měl jste při Tour de France krizi, kdy jste chtěl závod vzdát?

Na někoho může přijít špatný den, i když etapa není tak těžká, jde spíš o to, jak mu sedne. Měl jsem jeden takový horší, úplně poslední den v kopcích v Pyrenejích, ale nebylo to až tak zlé. Pamatuji si jeden den na Giru, který jsem měl opravdu krizový, a tak špatný jsem na Tour teď neměl.

Z letošní Tour kvůli zraněním brzy odstoupili největší favorité Christopher Froome a Alberto Contador. Ohrozili by podle vás vítězného Vincenza Nibaliho?

Je škoda, když dva hlavní favorité vypadli kvůli pádům, ovlivnilo to Tour, závodilo se trochu jinak. Froome a Contador by byli rozhodně schopní s Nibalim závodit, když oba vypadli, už nezbyl nikdo tak schopný mu konkurovat.

Při velkých závodech se nadšení fanoušci cyklistů takřka dotýkají a rozestupují se až na poslední chvíli. Jak to cyklista zvládá?

Lidi každého podpoří, ale někteří chodí až moc do silnice, dělají si fotky závodníků v takových pozicích, že má opravdu problém, aby je netrefil. Letos myslím Nibali někoho sundal při focení selfie. Závodník jede poměrně rychle, i když to fanouškům někdy nepřipadá, čímž se někteří jedinci stávají nebezpeční.

Jel jste všechny tři nejslavnější cyklistické závody světa. Je Tour de France nejtěžší?

Vuelta podle mě byla lehčí, mezi Giro a Tour není takový rozdíl. Tour je těžší tím, že jde o největší závod sezony, takže se na něj všichni soustředí a bývá mnohem víc nervózní.

close Cyklista Jan Bárta. zoom_in

Jaký ohlas vzbudily vaše výkony na Tour de France?

Gratulací a esemesek jsem dostal mraky, na facebooku mám hromadu zpráv, co jsem ani nečetl. A taky vzkazy od fanoušků, kteří chtějí můj dres, bidon nebo rukavičky. Ještě nevím, jak to dopadne, tolik oblečení snad ani nemám. (smích)

Co s vámi dělá zvýšený tlak médií a fanoušků?

Jde o příjemný zájem, jen když je ho moc, někam spěchám a nemůžu se třeba všem podepsat, mám pak takový horší pocit. O víkendu jsem ovšem seděl v restauraci na jídle, přišel tam borec s klukem, poznal mě a pozdravil. Gratuloval mi k Tour, což člověka opravdu potěší.

Odložil jste po skončení Tour na chvíli kolo?

Měl jsem nejvíc tak dva dny po sobě bez kola. Tělo potřebuje aspoň jednou za dva dny na kole sedět a točit nohama, aby zůstaly v rytmu, a pak jsem byl schopný jet na dalších závodech, které mě čekají ani ne za týden. Hlavní odpočinek bude v říjnu, kdy máme čtyři týdny na to letět někam na dovolenou a dát si úplně pohov bez kola.

Ročně najezdíte téměř pětatřicet tisíc kilometrů. Štve vás už občas pohled na kolo?

Když člověk cítí, že si potřebuje orazit, nemusí na kole sedět úplně každý den. Pro nohy bývá většinou lepší aspoň se svézt, ale nemůžu kolo brát tak, že se na něj podívám a nechce se mi. Člověk musí poznat, kdy toho má dost a někdy mu den bez kola neuškodí. Je to dobré pro hlavu, že si od kola mentálně odpočine.

Potřebujete odpočinek často?

Jezdím už dlouho a vím, kolik volna si můžu dovolit, zase člověk nesmí sklouznout k tomu, aby se mu nechtělo jet, druhý a třetí den to samé, pak už ztrácí v tréninku.

Sednete i na horské kolo?

Trénuju na něm každou zimu, protože člověk tolik nezmrzne, schová se v lese, kde nefouká. Když spadne, je to něco jiného než na ledě na silnici, kde může potkat auto.

close Cyklista Jan Bárta. zoom_in Kolik toho najezdíte doma?

Žiju kousek od Kyjova, a když nejsem na závodech, většinou trénuju v okolí, relativně hodně velkém. Do kopců jezdím rád do Bílých Karpat na hranice se Slovenskem nebo na hrad Buchlov, popřípadě někdy na Vysočinu, kde to mám rád.

Kdo vás přivedl k cyklistice?

Závodím asi od čtrnácti let, kdy jsem začínal v Kyjově. Můj bratr kdysi dávno jel nějaký náborový závod, časovku družstev, a rok na to jsem začal jezdit i já. Nejsem vůbec z cyklistické rodiny, je spíš náhoda, že jsem se k cyklistice dostal.

Čím si odpočinete od kola?

Když relaxuju, jdu si lehnout. (úsměv) Na kole je pořád tělo v zatížení, takže vyhledávám spíš pasivnější odpočinek. Rád se jdu někam projít, což je taková pohoda. Třeba chodím na houby se synovci.

Pro ty jste určitě vzor.

Slyšel jsem, že si hráli na Tour, když jsme závodili. Jeden jezdil před domem na kole a druhý na odrážedle. Pro ně je to zpestření, ale vzor ještě nebudu, jsou malí.

Rodina vám hodně fandí?

Samozřejmě, na Tour přijeli otec se sestrou i bratrem, měl jsem tam i další fanoušky. Jak se dostávám víc do povědomí lidí v kraji, odkud jsem, vnímají víc cyklistiku, což je dobré. Sobůlky mají asi devět set obyvatel a každý ví, kde bydlím. Lidi mi fandí a je příjemné, když mě potkávají a zdraví.

Jak zvládá vaše přítelkyně vztah s profesionálním cyklistou?

Určitě je to pro ni těžší, protože cyklista hodně cestuje. Teď jsem byl čtyři týdny pryč, kdy jsme se neviděli.

Musí jezdit na kole?

Jezdila už dřív, potom z něho spadla, ale sem tam jezdí. (úsměv)

Objel jste všechny tři nejslavnější závody Grand Tours. Jaký si kladete další cíl?

Nějaký mám v časovce, ale nechci ho úplně prozrazovat, aby se mi splnil. Ještě nemám všechny své cíle splněné, dívám se dopředu.